Člověk je prý tvor „stádní“. Jsme stvořeni žít v houfu, nebo řekněme v tlupě. Říká se, že se lidé od doby kamenné pohybovali ve skupině o zhruba až o devadesáti jedincích. Čím větší společenství, tím se v něm člověk cítí bezpečněji. Jenže dnes žijeme v tak individuální době, že nás společenství tak trochu míjí a na nás tím pádem doléhá silný pocit nejistoty. Zvláště v dnešní době, kdy je i rozvodovost tak vysoká a často s dětmi zůstává jen jeden rodič, to je pak vše ještě náročnější a nejisté o to více.
Jelikož mě téma společenství a to co se ve společnosti děje již dlouho velmi zajímá, oslovila jsem proto Michaelu Řeřichovou, která je milovnicí života s lidmi, průvodkyní párů a jednotlivců efektivní komunikace ve vztazích i v oblasti sexuality.
Co bylo zásadním mezníkem ve tvém životě, že jsi začala více přemýšlet o potřebě dávat lidi dohromady, povídat si s nimi? A kdo nebo co tě vlastně inspirovalo?
Jako dítě jsem snila o lásce. O tolerantním, respektujícím společenství lidí. Přemýšlela jsem o lidech. Jak uvažují, jak jednají a proč. Četla jsem knihy o psychologii, sexualitě, evoluci, historii člověka, neurovědě, knihy filozofické, sociologické, antropologické. Bavilo a baví mě pozorovat lidi, hovořit s nimi. Zkoumat sebe i ostatní příslušníky mého druhu. Miluji učení, nikoli to, co se praktikuje ve školách, nýbrž sebeřízené učení (self directed learning). Prostřednictvím technologií, internetu, jsem poznala mnoho lidí z celého světa. Inspirujeme se navzájem. Utváříme si život tak, jak potřebujeme. Mezníkem bylo uvědomění, že to jsem já, kdo tvoří svůj život. Vztahy i prostředí. Já to jsem, kdo prostřednictvím komunikace ovlivňuje vztahy. Jen já jsem zodpovědná za své prožívání a jen já mohu měnit svůj život.
Vím, že děláš ve svém životě mnoho zajímavých aktivit, můžeš je trochu přiblížit? A jak jsou tyto aktivity se společenstvím propojeny?
Spolu s Tomášem Pikem, úžasným mladým mužem inspirujícím vlastním přístupem k životu lidi s tělesným postižením – a nejen je, jsme iniciovali vznik hnutí Freedomtosex.com. Následně jsme založili neziskovou organizaci SvobodaSexu.cz, z. s, jež realizuje projekty v rámci hnutí FtS. Chceme lidi informovat o tom, že lze prožívat vzájemnost, blízkost s druhými lidmi. Pořádáme workshopy, kurzy, přednášky. Setkáváme se s lidmi pravidelně ve skupinách. Lidé, včetně mě, opravdu touží po blízkosti s druhými lidmi. Přejí si společně sdílet péči o sebe navzájem, o děti, prostor v němž žijí. Jsem také iniciátorkou projektu Neškoláci.cz. Ráda bych totiž, aby stejnou možnost jako já, měly i děti. Aby se mohly učit co, kdy, kde, jak a s kým chtějí. Prostřednictvím vlastních rozhodnutí, spolu s dospělými (jež si vyberou). Ze stejných důvodů podporuji iniciativu SvobodaUčení.cz.
Mluvíš o setkávání lidi ve skupinách. Je i jejich cílem učit lidi mezi sebou lépe komunikovat, naslouchat a propojovat se navzájem?
Rozhodně ano. Pořádáme pravidelná setkávání žen a smíšených mužsko/ženských skupin.
Jedná se o setkání, při nichž lidé sdílejí co prožívají. Z počátku se lidem může zdát nebezpečné otevírat se před ostatními, cizími lidmi. Pokud to však “risknou”, přichází uvolnění, sebepřijetí. Proces, během nějž zažijí přijetí druhými lidmi. Jde opravdu o vzájemné propojování mezi nimi.
Máš nějaký konkrétní příklad, že žijí lidé více mezi sebou propojeni, v nějakém společenství? Nebo ty sama takto žiješ?
Já sama žiji život s lidmi ve vzájemném respektu, toleranci, naprosté otevřenosti, upřímnosti. Učinila jsem osobní zkušenost života v takových vztazích. Jsou přesně tím, co “léčí” má minulá zranění z dětství, nedůvěru, strachy. Pro mě jsou nejúčinnější terapií.
V historii lidí nebylo období, ke kterému bych se mohla vztahovat jako k ideálu. Odkaz minulých generací, našich rodičů a prarodičů rovněž. Inspiraci čerpám spíše ze zahraničí. Od jednotlivců, kteří se rozhodli vytvořit si život jak potřebují. Mnoho inspirativních knih, článků, odkazů, jsem sdílela na našich webech. Konkrétní příklady jsem hledala právě v těchto knihách.
Jsou dle tebe a tvých zkušeností s lidmi v dnešní době lidi nakloněni budovat mezilidské vztahy nebo tomu je naopak?
Lidé budují mezilidské vztahy. Jenže jakým způsobem? Jsou modely “rodin” i společenství a vztahy v nichž lidé žijí, funkční a efektivní? Spíše nejsou. Cítí se v nich lidé šťastní? Zažívají blízkost s druhými lidmi? Jaká je komunikace mezi lidmi? Je uspokojující? Pokud “Ne”, je nejčetněji odpovědí na tyto otázky, pak zřejmě děláme něco jinak, než bychom mohli. Co to je? Jak žít jinak, aby odpověďmi bylo častěji “Ano”? Zkouším, hledám, učím se a zdá se, že to funguje. Život je více takovým, jakým ho potřebuji mít.
Foto: Profimedia
