I když ženy činí v Evropské unii 45 procent všech osob vládnoucích volantem, možná vás překvapí, že současně se podílejí na dopravních nehodách jen z necelé třetiny! Jezdí méně agresivně, méně riskují!
„Žena za volantem je jako hvězda na nebi. Ty ji vidíš, ona tebe ne…“ Jeden z mnoha vtipů, které lze slyšet, když se začne mluvit o řidičkách. Ač byl automobilismus od svého vzniku vnímán jako doména mužů, ženy do něj pronikly lehce, odhodlaně a s grácií – vzdor předsudkům usedají za volant sebevědomě a samozřejmě.
První žena za volantem
Do dějin automobilismu se zlatým písmem zapsala manželka Karla Benze, německého konstruktéra, autora prvního benzinového automobilu na světě. Matka pěti dětí Bertha Benz byla první řidička motorového vozidla – a vůbec první osoba, jež se odvážila podniknout v automobilu dálkovou jízdu. Jedno srpnové ráno v roce 1888 naložila, ještě před svítáním, potají své dva dospívající syny do manželovy tříkolky s výbušným motorem. A vyjela! Zvolila sto šest kilometrů dlouhou trasu z Mannheimu do rodného Pforzheimu, kde hodlala navštívit svou matku a především všem dokázat, že vynález jejího muže funguje. On o dobrodružství své choti neměl ani ponětí.
Polštář na sedadle
Mezi české milovnice automobilismu a jeho hvězdy patří Eliška Junková. V době, kdy šoférek bylo jako šafránu, se odvážně vydala na závodní trať, aby všem vytřela zrak.
Alžběta Pospíšilová se narodila 16. listopadu 1900 v Olomouci – jazykově nadaná dívka na sobě pracovala, cestovala a po návratu ze zkušené se přes partnera Čeňka dostala k automobilovému závodění. Jako jedna z prvních žen v tehdejším Československu získala roku 1921 řidičský průkaz, tehdy „vůdčí list“. Časem ve voze Bugatti – už jako Eliška Junková – dokázala úspěšně konkurovat tehdejším mužským mistrům volantu.
Měřila něco málo přes 150 centimetrů a musela si sedadlo zvyšovat polštáři, automobily nebyly drobné postavě uzpůsobeny. Prvně závodila v září 1924 na trati Lochotín-Třemošná a hned zvítězila v kategorii vozů do dvou litrů; brzy předčila i svého muže. Dostala se na zahraniční soutěže, získala neuvěřitelnou popularitu a stala se vzorem řadě dalších žen.
Sprinty po dámsku
Dnes jsou ženy na automobilových závodních tratích přece jen více doma. Mezi ně patří i devětadvacetiletá Klára Sejpková, kterou jízda za volantem začala bavit hned v autoškole.
„Vždy jsem byla technický typ a už jako malá jezdila s traktorem, na motorkách, na čtyřkolce…,“ směje se rodilá Pražanka ze Žižkova. Vášeň pro motosport v ní zahořela v jedenadvaceti letech. Kamarádovi pomohla založit autobusovou firmu, vedla mu účetnictví, dělala dispečera, „servisáka“, posunovače, uklízečku i vrbu. „Vlastnil tři osobní vozy BMW a audinku. I když tvrdil, že auto a ženská se nepůjčuje, byla jsem jediná, kdo je mohl řídit,“ popisuje. Jezdil na závody a Klára s ním. „Sprinty na čtvrt míle se dostaly pod kůži i mně. Tak moc, že jsem v nich s BMW M3 začala získávat poháry,“ říká nadšeně hobby závodnice. Největší úspěch je druhé místo v kategorii obsazené sedmnácti vozy. A když dojela do cíle, vystoupila, sundala helmu a rozpustila si dlouhé vlasy, padla spousta mužských brad. „Docela fajn pocit…,“ říká s nadsázkou sympatická specialistka call centra ve společnosti Coca-Cola. Ze strany mužů se setkala s obdivem i nenávistí, na závodech ale nikoli. Tam se závodí. Je-li konkurent na startu žena, nebo muž, se neřeší.
Stres nahání hrůzu
Právě zvládání stresových situací může řidičský výkon výrazně ovlivňovat. Ženy hůře řeší ony stavy, když za volant usedají v citovém rozrušení. „Jsou citlivější a empatičtější, je mezi nimi i více těch, které trpí například depresí a úzkostmi – což sehrává při řízení roli,“ říká PhDr. Adéla Doležalová, dopravní psycholožka, a dodává, že ženy stresové situace zvládají s větší hloubkou než muži – intenzivněji, delší dobu se s nimi perou. Například dopravní nehodu prožívají více než muži, častěji se u nich objevuje posttraumatická stresová porucha, a to i při lehčích kolizích. „Mnohé ženy se při nehodách častěji stávají objektem agresivního chování,“ upozorňuje Doležalová, jež se oblastí dopravně psychologické diagnostiky zabývá od roku 1992. Mimo jiné vyšetřuje vybodované řidiče, a i proto má zkušenosti s tím, jakých prohřešků se za volantem nejčastěji dopouštějí muži a jakých ženy. Muži jich mají více spojených s riskováním – překračování povolené rychlosti, nebezpečné předjíždění, telefonování, požití alkoholu a jiných návykových látek… K ženám patří spíše renoncy spojené s přehlédnutím – zákazu parkování, zákazu vjezdu, na jejich účtech jsou drobné kolize. „Více zákazů řízení motorových vozidel postihuje muže, a to nejen skrze vybodování. Odlišným a podstatným faktem je i to, že ženy způsobují méně smrtelných a závažných dopravných nehod,“ připomíná Adéla Doležalová.
Nadšené pojišťovny
Muži i ženy mají za volantem slabé stránky – mnohdy se odvíjejí od charakteru řidiče samotného. Nicméně Klára Mladá podotýká, že kladnými vlastnostmi žen je rozvaha a klid, zápornými nízká sebedůvěra, sklon podléhat panice a tendence zmatkovat. „Ženy jsou často rozumnější, opatrnější, ohleduplnější, mnohdy více dodržují předpisy, nemají na rozdíl od mužů potřebu s někým soutěžit, srovnávat se. Občas ale více podléhají panice, což je dáno i jistým tlakem okolí a jejich možnou neupevněnou zkušeností,“ naznačuje.
Nemá-li řidička dostatečně nacvičené podélné parkování a parkuje v situaci, kdy za ní stojí auto, jež čeká, až se zařadí, mívá sklony dělat chyby, být nervózní, čímž akt trvá déle. Nezřídka se v takovém případě stane, že to řidička vzdá a nakonec odjede.
„Doménou žen v autě je multitasking; často za volantem řeší několik věcí najednou,“ popisuje koučka řízení a radí u méně zkušených aktivity ubrat.
Dopravní psycholožka Adéla Doležalová dodává, že ženy jsou v úsudku opatrnější, reagují s větší rozvahou, ohleduplností, citlivostí, ale zároveň přemýšlejí o více věcech najednou. Někdy věnují pozornost i jiným věcem než řízení, proto mohou být v této roli roztržitější. „Jezdí pomaleji, méně často porušují předpisy, mají menší potřebu prosazovat se, méně často jezdí pod vlivem alkoholu. Celkově jezdí bezpečněji,“ shrnuje.
Dlužno dodat, že pouze 13 procent českých řidiček se považuje za dobré!
A to statistiky nehodovosti ženám nahrávají. Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky uvádí, že v období let 1993 až 2016 zavinili muži 81,7 procenta dopravních nehod, zatímco ženy pouze 18,3 procenta. Na druhou stranu podíl dopravních nehod zaviněných ženami stále roste, nejvyšší byl v roce 2015, kdy ženy zavinily 23,5 procenta nehod. Svůj díl na tom má fakt, že aktivních řidiček za posledních 25 let přibývá. K soudu se však za řidičská „furiantství“ dostávají čtyřikrát více muži.
Foto: depositphotos.com/choreograph
