Barefoot, neboli česky bosá obuv, je poslední léta trendem, který jedni opěvují a jiní kritizují. V tomto článku budu mluvit pouze za sebe a ze své zkušenosti. Každopádně, po sedmi letech v bosých botách říkám: je to zázrak pro nohy!
K bosé obuvi jsem se dostala asi před sedmi lety, cvičila jsem tehdy velmi aktivně jógu a ačkoli jsem zvyklá chodit a boty jsem nikdy neřešila, cítila jsem po delší chůzi pravidelně bolení plosek nohou. Ortoped se na mě díval soucitně a doporučil vložky do bot a další klasické metody, klenba mi začala padat a ploché nožky bolely a bolely. Pak jsem potkala jednu známou, jejíž přítel sem začal vozit slavnou barefoot značku Vivobare. Díky ní jsem si tedy před lety pořídila své první bosé boty – sice s nadšením, ale s nedůvěrou.
Moje nohy plesají
Protože pořizovací cena botek do města nebyla zrovna nízká, trochu jsem se bála, jak na ně moje nohy zareagují. Pořídila jsem proto takové „jako žabky“, které se podobaly ploutvím, a na nich si barefoot jedno léto zkoušela. Bylo mi v nich bezva, a tak jsem se odhodlala ke klasickým vycházkovým botám. Tehdy nebylo tolik možností vložek do bosých bot (dnes si můžete pořídit vložky do bot pro začátečníky, zimní vložky atd.) nebo jsem je nevnímala, ale byla jsem nadšená. Pro člověka, který chodí rád bos, to byla zajímavá zkušenost. A co lépe – po několika měsících mě přestaly bolet nohy a klenba začala zase vypadat jako klenba!
U Vivobare jsem zůstala několik let. Boty mají docela dlouhou životnost a jejich pohorky miluji dodnes. Nakonec mi ale začalo připadat, že ceny narůstají a styl obuvi už mi tolik nesedl jako na začátku, a tak jsem začala pátrat.
České je hezké
Tehdy jsem bosou obuv nosila několik let, ale pořád ji občas střídala s normálními botami – hlavně v zimě, protože jsem docela zimomřivec a na sněhu jsem bosou obuv ani s tlustými ponožkami „nedala“. Každopádně nohy jen kvetly, klenba ani plosky nebolely a protože bosá obuv je široká a hodně pohodlná, v klasických botách jsem se začala cítit jako ve svěráku. Asi rok jsem pak hledala nějakou alternativu k Vivobare a nakonec jsem narazila na známou českou značku Pathik shoes. Pořídila jsem od nich klasické sandály – vázačky, ale přiznám se, že na ně moje nohy nebyly stavěné. Sandále jsou asi bezva a hodně mých známých si v nich libuje, ale mé noze prostě nesedly. Zato jsem si zamilovala jejich „celoročky“ Vera, ve kterých jsem odpochodovala, s kožešinovou vložkou, i zimu. Very jsou super a usnadnily mi přechod pouze k bosé obuvi, jinou už dnes nenosím.
Láska na první pohled
Protože po letech s bosou obuví začínám být zmlsaná a ačkoli moje nohy už dávno neví, co to je bolení a klenba vypadá „jako nová“, začala jsem toužit po nějakých zajímavých botkách. Prolustrovala jsem internet a vyzkoušela jedny boty od paní, která barefoot šije doma – boty jsou bezva, ale tak nějak to nebylo úplně ono. No a pak přišly ony! Nádherné, české bosé boty za krásné ceny – boty Luks. Popravdě jsem úplně nevěřila, že až mi dorazí domů, budou tak nádherné jako na fotce. Ale byly! Jen jsem si objednala špatné číslo, ale paní na mailu byla hodně ochotná a botky obratem vyměnila. Od té doby jsem se z nich nevyzula, ale tropická vedra mě přinutila objednat ještě sandál – a zase trefa do černého. Luks jsou opravdu bezvadné a k tomu elegantní a decentní boty. Zatím nemají moc typů bot, ale myslím, že sortiment se bude hezky rozrůstat. Velkým ano pro mě také zůstává cena, protože dát za boty čtyři tisíce nebo necelé dva je velký rozdíl. A k tomu mě baví podporovat Čechy.
Ale abych se jen nerozplývala nad botami. Po sedmi letech v bosé obuvi musím říct, že mi nohy fungují jako ve dvaceti: žádné bolesti, otékání, nohy jsou v super kondici… tedy jen do doby, než obuji běžnou obuv – to se ale neděje už skoro vůbec.
Vyjádření odborníků z Luksu
A aby tento článek nebyl jen o mých zkušenostech, půjčila jsem si od svých současných „bosých hrdinů“ malé povídání o bosé chůzi… „Chůze v barefoot obuvi je téměř chůze naboso. Tento typ obuvi by měl splňovat požadavky jako je dostatečný prostor v oblasti prstů, měkkost a flexibilitu. Skrze tenkou a ohebnou podrážku ucítíte nerovnost terénu, ten vám masíruje chodidla, a tím pádem vzniká velmi příjemný pocit, který uvolňuje napětí v celém těle. U barefoot obuvi je také důležité střihové provedení, které zajišťuje dostatečný prostor před prsty, označujeme ho nadměrek. Pokud vám nohy v botě kloužou dopředu a prsty se mačkají ve špičce, je to špatně. Bota ztrácí svoji funkci. Důležité je pracovat na správné chůzi, tím se rozumí dělat menší kroky a snažit se nedopadat na paty. To je jedna z hlavních chyb, kterou většina lidí dělá. Nohu tedy lehce pokládejte na zem, ideálně středem chodidla, to znamená, že nejprve by se měly podlahy dotýkat body pod palcem a ostatními prsty. Toto si nejlépe vyzkoušíte chůzí pozpátku. Pokud chodidlo pracuje správně, zapojuje se podélná i příčná klenba. Jestliže chcete ještě více podpořit spadlou příčnou klenbu, můžete to dělat denně tím, že si budete vědomě roztahovat prsty u nohou, a nebo s nimi tlačit do země,“ radí Lenka Luksová.
„V barefoot obuvi se procházejte v přírodě nebo po nerovném terénu, tam jsou bosonohé boty nejefektivnější. V chodidlech je totiž promítnuté celé naše tělo. Měli bychom jim věnovat speciální péči, tím se rozumí masáž, protažení, procvičení, apod. Cvičíme cviky na plochá břicha, rovná záda, pevné hýždě, ale pojďme si říci, že chodidla jsou základ správného držení tělo. Chůze v boso-botách je prvním krůček k lepšímu zdravému životnímu stylu,“ dodává Luksová.
Foto: depositphotos/PEPPERSMINT; archiv Boty Luks
