Síla rostlin je o Vánocích nebývalá… Snítka třešně či višně (i jiného ovocného stromu) utržená na svátek sv. Barbory svobodné (plnoleté) dívce naznačí, zda se další rok vdá. Jak? Když na Štědrý den vykvete, je svatba jasná. Má-li slečna nápadníků víc? I to větve řeší; stačí jich natrhat tolik, kolik je mladíků, každému jednu přiřadit a čekat, kdo „rozkvete“ první.
Onen rozkvetlý proutek si měla pak dívka vložit do šněrovačky, aby si vyvolený mladík laskavě všiml, co mu hrozí! Nutno dodat, že pokud si větvičku pořídila panna, která už nebyla poctivá, mohla si o jejím rozkvetení, jen snít. Mnohé proto své větévky spíše tajily… Kvetoucí barborky barvou květu, nevinnou bílou, symbolizují hlavně příchod nového světla (Slunovrat) a naději vykoupení narozením Ježíše Krista.
Pravdou je, že větve kvetoucí o svátečním večeru jsou dnes víc milou dekorací, než určujícím prvkem. Ale kdo chce věřit… Tak, jako tak, je dobré onu větévku udržovat spíš v chladnější části domu či bytu, aby do Štědrého dne vůbec vydržela.
Barbora dál radí!
Poslání barborek tímto nekončilo, vdaným plnily další službu; když si rozkvetlou větičku svázala žena do věnečku a vzala na Boží hod do kostela, mohla zjistit, která ze sousedek by jí mohla uhranout kozu případně manžela. Stačilo se dívat kolem sebe skrz ono kolečko. Dáma, která při tomto pohledu vypadala, že sedí k oltáři zády, byla čarodějnice… Tak hodně štěstí!
Mimochodem sv. Barbora – vysoká, dlouhovlasá, štíhlá žena v bílém – obcházela chalupy se zpěvem a modlitbami v předvečer svého svátku (tedy 3. prosince). Dáma, jíž nebylo vidět přes vlasy do tváře, klepala metlou na okno a zvonila zvonečkem. Hodným dítkám dala ovoce a ořechy, malé „zločince“ trestala metlou.
Pryšec nádherný je nádherný
Pryšec nádherný alias vánoční hvězda, je další rostlina, která patří k zimním svátkům, ač zřetelně nekvete. Nicméně je asi nejpopulárnější vánoční kytkou světa. Kolem Vánoc se u ní formují květy a barevné listy, to totiž hvězda přechází z vegetativního času růstu se zelenými listy do plodného období. (Stane se tak jen když trvá denní světlo méně než dvanáct hodin, pak se začíná vybarvovat…) Aztécká legenda míní, že se rostlina s rudými listy zrodila z kapek krve zlomeného srdce nešťastně zamilované bohyně. Aztékové onu květinu ctili víc z praktických důvodů; z listů vyráběli červené barvivo na látky a přísadu do kosmetiky. Mízu pak zpracovali na lék proti horečce.
A jak „zlomila“ Ameriku? Teplomilka, která nemá ráda sucho ani postávání ve vodě, okouzlila amerického velvyslance, lékaře a botanika Joela Poinsetta; vzal ji do USA. V Evropě se zimní květinka objevila až po roce 1804, kdy ji přírodovědec Alexander von Humboldt přivezl z cest po Americe, po pár letech byla v Berlíně uvedena do katalogu rostlin…
Začátkem 20. století hvězdu začal pěstovat a prodávat Paul Ecke, německý emigrant v USA. Uváděl ji jako vánoční rostlinu! To hvězdě, která šla na odbyt i v luxusních losangeleských obchodech na Sunset a Hollywood bulváru, zůstalo.
Jmelí zlaté, jedovaté…
V souvislosti se jmelím se skloňuje spíš slovo parazit, než rostlinka. Ovšem léčí! V dávných dobách byla ona rostlina zázračnou bylinou keltských druidů. Dnes jde o perspektivní lékařskou rostlinku i oblíbený vánoční doplněk.
Ač jsou bobule jmelí jedovaté (hlavně u topolového), má v jisté koncentraci pozitivní účinky. Pomiňme, že je ideální proti moru a syfilidě, ale je i močopudné, pomáhá proti lupům a revmatu, potlačuje zvýšenou činnost štítné žlázy, nebo zastavuje krvácení. Medicína ho výrazně využívá při podpůrné léčbě některých nádorových onemocnění.
Ve světě existuje na 100 druhů jmelí, u nás jeden. Ovšem jediné stromy, které mu odolávají, jsou buky a jilmy. Důvod? Mimo jiné pro parazita nevhodná a silná kůra!
A ty „jmelné“ Vánoce? Říká se, že jmelí bylo kdysi stromem, jemuž dal Bůh stejnou měrou dobro i zlo. Tesař Josef z něj vyřezal kolébku pro Ježíška, ale za 33 let onen strom Římané porazili, aby z něj vyrobili kříž, na němž Ježíše ukřižovali… Poté strom hanbou uschnul, a od té doby se vyskytuje jen v malých trsech a zahrnuje dobrem všechny, kteří pod ním projdou…
A to je důvod, proč se lezci uprostřed listopadu vydávají do lesů na sběr jmelí, jemuž se následně dává různá podoba a barva; zelené se zavěšuje, pozlacené a postříbřené zdobí vázy. „Mladší má větší lístky a je tmavší, starší je spíše do žluta s delšími větvičkami. Nicméně první várky, které se trhají, jsou určeny na zlacení a stříbření. Na to, které se má prodávat zelené, se chodí později, aby bylo čerstvé a bez vody neuschlo,“ vysvětluje Jiří Dragoun, jeden ze sezónních lezců – studovaný zahradník.
Aby jmelí přineslo štěstí, musí být darované! A štěstí, které naznačuje množství kuliček na něm, se „pojistí“ tak, že pod tím zavěšeným od stropu dostane žena od muže polibek. Mimochodem je fuk, v jakém vzájemném poměru jsou. Štěstí může potvrdit kdokoli. Toto jmelí pak visí doma až do dalších Vánoc.
Cesmína a štěstí
Svou vánoční roli hraje i cesmína, o jejíchž keřích se traduje, že jsou svaté. I proto mnozí věřili, že větvička cesmíny zavěšená v okně ochrání domov před čarodějnicemi, zlými duchy a vůbec negativními vlivy. A také proto se v řadě zemí klade o Vánocích na práh domu či bytu, a její větvička se v domě nechá na ochranu štěstí celý rok. V tom má trochu podobné účinky jako jmelí…
Stálezelená cesmína má listy se zubatými okraji a červené plody, občas jsou její větší keře – nebo stromy – na Vánoce zdobeny červenými jablky. Symbolizují osudový strom v ráji. Cesmína se používala na dekorace během starořímských Saturnálií a k uvítání nového roku v Číně…
Většina ze 400 známých druhů cesmín roste v tropech; v jihovýchodní Asii, ve Střední a Jižní Americe, v Indii, Africe a na Madagaskaru. Jen pár druhů se dostalo do mírného pásma.
Více o vánočních tradicích se dozvíte zde
Autor: Michaela Šmerglová, foto: Instagram, Robert Sedmík, Pixabay.com_
