Kdo by si nepřál mít rodinu v klidu? Aby vše plynulo, abychom se nehádali, aby děti poslouchaly. Aby byl zkrátka klid. Jenže v běžném životě je to trochu jinak. Někdy to neplyne vůbec, hádáme se, děti jsou problematické a my to moc nezvládáme. A někdy už není jiné cesty než rozchod a rozpad rodiny.
Jenže. Z každé situace a problému je cesta ven. Je samozřejmě mnohem jednodušší a pro všechny nejlepší, když ještě existuje možnost vše zachránit, na vztahu zapracovat a nějak se s tím vším poprat. I třeba s radou odborníků. Ale když není jiné východisko než rozchod a rozvod, je potřeba zachovat chladnou hlavu a hledat možnosti, jak z toho co nejlépe a bez újmy ven. Když jsou děti ještě malé neměly by ztratit kontakt s druhým rodičem. To je pro ně důležité. A pak pokud to lze, tak začít spolupracovat s širší rodinou, babičkami, dědečky a dalšími příbuznými.
Jeden rodič by neměl zůstat na všechno sám. To je pak velmi náročné. Je třeba, aby s dětmi občas byl i někdo jiný, aby někdo pomohl odvézt děti do školy, třeba s nákupem a dalšími věcmi… A nejde jen o fyzickou pomoc, ale i o to, aby měly děti širší obzory co se výchovy týče, aby měly v životě další vzory. Když nejde domluvit pomoc ve vlastní rodině, je dobré hledat v okolí přátel, známých, ale i sousedů. Je nutné o věcech mluvit, vyjádřit je nahlas a také říct, že pomoc rádi oplatíte a co můžete nabídnout vy. Možná budete až překvapeni, že lidi kolem vás také něco potřebují, ať už je to například vzájemné pohlídání dětí nebo cokoli jiného. Někdy zapomínáme, jak je kontakt s ostatními důležitý… Každý má pak najednou více času na sebe, je odpočatější a vyrovnanější. A to je nejdůležitější. Ne nadarmo se říká, spokojená máma, spokojené děti. A i když situace není růžová a je to těžké, nastolí vám to alespoň dočasný klid v rodině.
Foto: Depositphotos.com/free/monkeybusiness
