Naši předkové připisovali Štědrému dni i večeru zvláštní moc. Vánoce jsou druhým nejvýznamnějších křesťanským svátkem a v evropském kulturním prostředí jsou považovány za nejvýznamnější svátek v roce i pro nekřesťany. Se slavením Vánoc a s dobou adventní, která jim předchází, je proto spojeno množství místních či národních rituálů a zvyklostí. Za vánoční období je považováno období od adventu do Tří králů.
Ještě novějšího původu, než vánoční stromek, je v Česku obyčej se jmelím na Vánoce. Na konci 19. století přibylo mezi vánoční nezbytnosti v Praze i po českých městech vůbec, zelené jmelí s bílými bobulkami. O jmelí existuje mnoho legend. Podle jedné z nich bylo kdysi stromem, z jehož dřeva byl vytesán kříž, na němž zemřel Kristus. Strom hanbou seschl do malých keříků a proměnil se v rostlinu, která přináší dobro. Pod jmelím se v dřívějších dobách v období Vánoc a Nového roku mohli muž a žena políbit v přítomnosti někoho jiného.
Štědrovečerní večeře
Všichni jsou svátečně oblečeni a jídelna je vyzdobena. Na stole může být ubrus s vánočním motivem a zapálené svíce. S pojídáním jídla se čeká, až bude shromážděna celá rodina. Před večeří se všichni společně nahlas pomodlí nebo jsou pronášeny přímluvy. Na večeři se podává ryba, obvykle kapr. Během večeře se dodržují různé zvyklosti. V některých rodinách se připravuje o talíř více pro nečekanou návštěvu. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší „Ježíšek“. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy, začíná samotná církevní oslava narození Krista.
Vánoční zvyky a pověry, které si udržely své kouzlo dodnes
Často je zmiňován zvyk položit pod talíř minci či šupinu, tento zvyk měl udržet peníze v rodině nebo je přinést. Jedním z vánočních zvyků, jenž si udržel oblibu až do dnešní doby, je pouštění lodiček vyrobených ze skořápky vlašského ořechu a svíčky. Při pouštění lodiček se hádá budoucnost. O Štědrém večeru má mít kapsy hospodář otevřené, aby do nich napadalo štěstí, a tak přišel hospodář k bohatství.
Prát prádlo na Štědrý den přináší smůlu. O Štědrém večeru se nesmí ani věšet prádlo, protože by se během roku mohl někdo oběsit.
Zvykem bylo rozkrajování ovoce, z něhož se věštilo zdraví či nemoc a smrt.
Nesmí se zametat, aby z domu nebyli vymeteni duchové mrtvých, kteří v tyto dny přicházejí navštívit živé.
Od štědrovečerní tabule podle pověry nesmí vstávat od stolu nikdo, dokud všichni nedojedí, to aby rodina zůstala pohromadě. Podle pověry ten kdo od stolu vstane, do roka zemře.
Po štědrovečerní večeři svobodné dívky házely ve světnici střevícem přes hlavu. Když špička směřovala ke dveřím, děvče mělo naději, že se v příštím roce provdá.
Foto: pixabay/Pasja1000/jill111
