Vztah, který je dlouhodobý, se bez hádek a občasných problémů neobejde. Recept na štěstí sice neexistuje, ale i přesto jsem se zeptala žen a mužů, kteří v harmonickém vztahu žíjí, na malou inspiraci.
Životnost partnerských vztahů jakoby poslední léta klesala. „Víte, není lehké tvořit partnerský vztah v takhle rychlé době. Chce to čas, práci na sobě a úsilí, které nikdy nekončí. Odměnou je pak hezký vztah, dvou silných lidí, kteří se navzájem podporují. Dnes je ale pro mnoho lidí lehčí ze vztahu odejít. Jenže upřímně, pokud nebudou ochotni na sobě pracovat a vztah si hýčkat, žádný dlouhodobý vydržet nemůže,“ říká vztahová terapeutka Kateřina Lebedová. Na jejích slovech opravdu něco je, potvrzují to i mnou oslovené ženy a muži, kterým jsem dala jednoduchou otázku: „Jak to děláte, aby váš vztah odolal problémům, krizím a také času?“
Ženy sází na citové vazby
Dnes je těžké projevovat ženskost, když musíte v zaměstnání často „nasadit kalhoty“ a chovat se jako muž… a druhou směnu, pak většina z nás absolvuje doma při úklidu, vaření a péči o děti. Proto se mi moc líbila odpověď Květy: „ Přiznám se, že dnešní trend: uštvi se pro rodinu a stát, mi nikdy nevyhovoval. Moje babička vždycky říkala, že žena se má jako žena chovat, i když kydá hnůj – a z toho já vycházím. Doma někdy raději zanedbám úklid nebo vaření, a raději vyrazíme s rodinou do kina nebo ven. V práci odvádím své povinnosti, ale neberu si práci navíc a nedělám zbytečné přesčasy, raději jsem s rodinou. Vím, že manžel potřebuje vyslechnout, probrat všechno a poradit se, stejně jako já. Takže čas s ním doma u kávy je pro mě posvátný. Jsme spolu už 15 let.“ I další ženské reakce na moji otázku byly hodně spjaté s vzájemným společným časem. Hodně žen říká, že bez toho, aby s manželem nebo partnerem strávily společný denní čas, třeba u té kávy, a povídali si, by nic nefungovalo. Některé dámy říkají, že „láska prochází žaludkem“, a tak vsází na společné jídlo u něhož se sejde celá rodina a probere se, co se právě děje. Každopádně většina receptů na šťastný vztah mluví o vzájemné blízkosti a naslouchání si… Na závěr ženské kapitoly ještě dávám odpověď pětašedesátileté paní Milušky: „Snažím se svým pubertálním vnučkám vysvětlit, že o oblečení, šminkách a přifouknutých prsou to vážně není. Také je jedno, jestli máte pět kilo navíc… poslouchejte ho, zajímejte se o to, co dělá a buďte ženská! Proč by pak utíkal jinam?!“
A co říkají muži?
Pobavilo mě, že většina mužů, kteří odpověděli na mou otázku, se vlastně ztotožnili s názorem paní Milušky. Je jim jedno, že má partnerka pár kilčo navíc, nebo se objeví vráska, ale když si mají o čem povídat a manželka jim věnuje čas, to je důležité. Pánové nad čtyřicet si často stěžovali na ženy závislé na sociálních sítích. Robert mi napsal: „ Kamarád, který je po rozchodu, pozval slečnu na večeři, a byl trochu v šoku z toho, že nedokázala dát z ruky mobil. Během konverzace prý jednou rukou a jedním okem psala kamarádce, jak jí to s ním jde – neodolal a kousek si přečetl… Přiznám se, že to je pro mě děsivá představa. Nikdy jsem nebyl žádný velký romantik, ale snažím se manželku jednou měsíčně vyvést na večeři, do kina, na koncert a o víkendu si na sebe uděláme čas, a jedeme i s dětmi na výlet nebo jdeme ven. Mám pocit, že bez toho by vztah vůbec nefungoval.“ Pan Jaroslav mi zase napsal: „Nechci se povyšovat nad ostatní, ale když v práci sleduji kolegy, kteří svým ženám zahýbají přes internetové seznamky, a pak se diví, že nastal rozvod, nebo mají tak náročné koníčky, že si na rodinu nejsou schopní udělat čas, myslím že můj přístup je aspoň trochu jiný. Ženě nosím jednou za čas květiny, aspoň první jarní, tu sem také v létě. Snažím se, aby měla i přes to, že máme malé děti, občas čas pro sebe a občas ze sebe i vykřešu trochu romantiky a někam ji pozvu.“ V tomto duchu se nesla většina odpovědí… a pokud váš vztah už na šikmé ploše je, možná vás povzbudí dopis od Martina, který je ženatý deset let: „S manželkou jsme se po svatbě plně zapojili do společenského života, bohužel každý spíš do svého, a vlastně jsme se chovali jako před svatbou. Trávili jsme spolu míň a míň času a šlo to celé z kopce. Dva roky po svatbě jsme byli na rozvod. Tak jsme se objednali k vztahové terapeutce. Dala nám zabrat, tedy tím co po nás chtěla, ale zvládli jsme to a pád ubrzdili. Už je to osm let, máme malou dceru a troufnu si tvrdit, že jsme šťastní.“
Foto: Profimedia
