Kyrgyzstán – odpočinek mezi horami

Mnoho lidí cestuje hlavně proto, aby si odpočinuli od ruchu a shonu, který je tak typický pro náš způsob života. A těch míst, kde můžete chodit celý den, nepotkáte živáčka a přitom jsou logisticky a finančně nenáročné na cestování, začíná být velice málo. Připočteme-li k tomu i příjemné klima, relativně bezpečnou situaci a, pokud umíte rusky, i poměrně snadné navázání kontaktu s místními, pak takovým ideálním místem může být právě Kyrgyzstán. A pokud jste zároveň milovníkem hor, nemůžete si snad vybrat lépe, než se vydat do této postsovětské země ve Střední Asii.  

Dostat se do Kyrgyzstánu je poměrně jednoduché a levné, v akční nabídce leteckých společností se sem z Istanbulu, Dubaje nebo třeba Moskvy dostanete za pár tisíc. Další pohodlnou možností je pak maršutkou (mikrobusem) z Kazašského Almaty, jezdí jich zde nespočet a překročení hranic trvá jen chvilku. Víza nejsou do 60 dnů pobytu potřeba. Cestování po Kyrgyzstánu je možno pouze několika způsoby, záleží na množství vašeho času, financí a fyzické kondici. Nejlevnější, ale nejpomalejší a fyzicky nejnáročnější je cestování na kole, naopak nejpohodlnější a nejdražší je varianta půjčení auta, ideálně offroadu, který Vám umožní navštívit i ty nejzapadlejší místa v této zemi. Já jsem si půjčil starší Toyotu Land Cruiser, auto bylo údajně „koupeno v Česku“, takže manuál k němu byl v našem jazyce a na čelním skle mělo ještě naši dálniční známku. Jen díky schopnostem tohoto vozu jsem stihl za dva týdny projet spoustu míst mimo asfaltové cesty. Cestovat veřejnou dopravou a stopem lze také, ale vyjma hlavních spojnic je zde minimální provoz a můžete v některé vesnici strávit i mnoho dní, než se dostanete dál.

Na ubytování jen tak nezapomenete

Co se týká ubytování, tak to je zážitek sám o sobě. Měl jsem vlastní stan a spacák, což mi umožnilo spát ve volné přírodě a některá místa patřila k těm nejhezčím, které jsem kdy viděl. Bohužel jsem si po pěti dnech, ve výšce 4 000 metrů nad mořem a čtyři hodiny jízdy od nejbližší vesnice, přivodil pádem ze skály zlomeninu čtyř žeber a poranění plic, a tak jsem zbytek cesty musel spát na měkčím. Ale zase to mělo tu výhodu, že jsem navštívil několik ubytování, na která nelze zapomenout. Jen namátkou: stan pastevců na náhorní plošině, kde spíte na hromadě kůží, „homestay“ v maličké vesnici, kde místo toaleťáku dostanete noviny, místo splachovacího WC jsou dvě latě a kýbl s vápnem a spí se zde ve velké místnosti na kobercích nebo obří hotel, pozůstatek sovětské ozdravovny, kde jsme byli s kamarádem jediní hosté. Ve městech pak jsou samozřejmě hotely na naší úrovni, jen za lepší ceny.

S jídlem buďte skromní…

Co se týká jídla a pití, tak to je zde trochu problém, pokud máte nějaké specifické požadavky, výběr je mimo města dost omezený. K pití dostanete často na výběr pouze mezi čajem a vodou, a pokud si objednáte tu, pak se vám může stát, že za ni zaplatíte pár drobných, načež číšník vezme skleničku, ujde pár kroků, z potoka nabere vodu a dá vám ji na stůl…  A pak je tu kumys, kvašené kobylí mléko, někomu chutná, někomu je z něj na zvracení, obzvláště, pokud vám je čepují rovnou ze sešitého vaku z koňské kůže, který je k tomu účelu používán po mnoho let a žije si svým vlastním životem… Z kobylího mléka zde připravují i sýr, který je ale poměrně chutný, pokud si na něm nevylámete všechny zuby. Mohl by směle konkurovat trpasličímu chlebu. Jinak dostanete všude skopové nebo jehněčí maso, připravované na grilu nebo jako pilaf. K tomu pak obilnou placku, dušenou zeleninu a cibuli. Mnohde nečekejte příbor, jí se rukama přímo z kotlíku. Delikatesou jsou místní ořechy v medu a sušené ovoce. To se dost často na horských silnicích suší rovnou na vozovce a vy pak musíte autem objíždět tato místa okolním bahnem.

Zábavná komunikace s místními

Místní obyvatelé jsou velice přátelští a milí lidé, jen je občas problém nalézt společný dorozumívací jazyk.  Mnoho lidí, především starší generace nebo z odlehlých míst, neumí jinak než kyrgyzsky, pár slov rusky ale zvládne skoro každý, ti vzdělanější nebo ti, co v Rusku pracovali, ruštinu ovládají na slušné úrovni. Ve městech, a obecně u mladší generace, není problém s angličtinou.  Když však zabloudíte v horách, narazíte většinou na staré pastevce, se kterými se nejen nedomluvíte, ale dost pravděpodobně ani nikdy nedrželi v ruce mapu a dlouhé minuty na ni pouze koukají. Dalším problémem je, že mnohdy ani nevědí, co za vesnice leží jen pár desítek kilometrů od jejich jurty, ale ochotně vám ukážou jakýkoli směr. Bohužel pak místo k vytouženému jezeru dojedete k úpatí hory, kde cesta končí.

A kam se vydat?

Přírodních krás tu najdete nepočítaně. Tak především už zmiňované hory – jedná se o jeden z nejhornatějších států světa – a už z hlavního města Biškeku je celý jižní obzor zaplněný jejich zasněženými vrcholky. Na trek se tak můžete vydat rovnou z letiště. Nejvyšší hora, Pik Lenina, leží úplně na jihu země a s výškou 7 134 metrů je dominantou této oblasti. Jedny z nejhezčích treků naleznete v severovýchodní části země, na hranicích s Kazachstánem. Kyrgyzstán se může pyšnit i jedněmi z nejhezčích a nejčistších jezer na světě, ať už se jedná o obrovské jezero Issyk Kul, v jehož chladných vodách se dokonce testovala sovětská torpéda pro ponorky, jezero Sonkol, jehož břehy obývá jen pár pastevců ve svých jurtách, či téměř nedosažitelné jezero Čatyrkol na jihu země. Z měst pak stojí za zmínku starobylý Osh, přes který vedla jedna z větví Hedvábné stezky a Karakol, s nádherným pravoslavným kostelem. O překrásné scenérie zde nikde není nouze a hlavně pro fotografy je tu ráj, udělat zde špatnou fotku je velké umění.

Text a foto: