V dnešní době, kdy vládnou počítače a trh je plný časopisů a interaktivních her a knih, není lehké děti navést na zábavu, která bude zároveň rozvíjet jejich inteligenci a (nejen) virtuální tvořivost.
Sama vím, jak je těžké vybrat pro dítě něco, co nebude jen “obálka”, ale i obsah bude zajímavý. Oslovila jsem proto letitou pedagožku Marii Vosátkovou a zeptala se, jak by se podle jejích zkušeností mělo s volným časem dětí nakládat.
“Víte, doba je dnes opravdu technická a určitě si nemyslím, že bychom měli dětem bránit zahrát si počítačovou hru nebo se podívat na internet. Jenže vše chce nějaká pravidla. Malé děti do sedmi let, něco takového vůbec nepotřebují. Stačí jim občas pustit pohádku nebo na půlhodinky, hodinku, denně naladit v televizi nějaký dětský kanál. Důležité je především vzít je ven, na hřiště na procházku, učit je objevovat svět okolo nás,” říká paní Marie.
A jak se díváte na časopisy, pro malé děti?
Myslím si, že dobře zvolený časopis, je výborným společníkem na ukrácení chvíle v autě, nebo při cestování vlakem. Pokud je dobře dělaný, mohou si pak děti doma plnit zadané úkoly, malovat, tvořit. Ale časopis musí být postaven na dobrém základu, musí ho dělat lidé, kteří mají jako základní ideu, rozvíjet dětskou inteligenci a vnímavost. Mně osobně zaujal z velké nabídky na trhu časopis Animáček. Ten děti zavádí do světa postaviček z planety Animáček, dočtou se tam poučné příběhy, ale časopis je i plný tvoření, malování, her, naučí se leccos o zvířátkách apod. Je to komplexní časopis, kde si něco najde každé dítě a nejde jen o to prodat nějakou hračku nebo seriál… Sama ho kupuji svým vnukům.
A co knihy, jak bychom měli vybírat knihy pro malé děti?
U knih je to podobné. Je dobré dát dětem nějaký základ, naučit je znát české pohádky, které jsou pro naši zemi typické. Myslím, že ještě na prvním stupni základní školy, by děti měly číst především klasické pohádkové knihy a pak knihy poznávací. Třeba ty, které je učí znát cizí země, lidské tělo, ukazují jim schéma rodiny. V pozdějším věku si pak začnou samy hledat literaturu a tam už je rodina ovlivní jen těžko. Když ale budou mít dobrý základ, z mé zkušenosti se to ve vzdělání a budoucním směřování velmi hodí.
Co tedy s “dobou počítačovou”?
Víte, jak se říká, pokrok nezastavíš. Je technický věk a my se s tím musíme smířit. Je jasné, že ten kdo techniku, počítače a cokoli, co s tím souvisí pochopí jako první, je bystrý dětský mozek. Přesto jde o to, jak dětem denní program nastavíme. Malé děti mají rodiče nebo prarodiče jako svůj vzor. Takže pokud uvidí, že maminka “nevisí” celé odpoledne na mobilu či na sociální síti, ale s chutí s dítětem vyrazí ven, do parku, věnuje mu pozornost, ukazuje okolí, zaujme ho to také a pobyt venku si zamiluje. To, že večer chce mrknout na počítači nebo v televizi na pohádku je v pořádku. Děti ale především musí vědět, že existuje něco jiného než je počítač nebo mobil a v tom jsou jim vzorem rodina a učitelé.
“Nemyslím si, že by doba byla tak dramtická a děti chtěly jen “zírat” do počítače. Takové období určitě nastává v ranné a pozdní pubertě. Když ale dítě dostane dobrý základ, ví, že je tu také příroda, les nebo divadlo, že existují časopisy a knihy s pomocí nichž se zabaví tvořením, počítáním a zábavným čtením, všechno je v pořádku,” uzavírá své povídání pedagožka.
Foto: Profimedia
