Blíží se den, kdy budou vesnicemi a městy chodit skupiny andělů a čertů v čele s Mikulášem – patronem námořníků a rybářů, ochráncem převozníků a hlavně dětí. Dětem pak za básničku nebo písničku nadělí dobroty a ovoce. Pokud zlobily, dostanou uhlí a brambory. Kde se vzala tato tradice?
Začátek prosince je pro mnoho dětí zvláštním obdobím, zažívají různé pocity, očekává se totiž návštěva čerta a Mikuláše. Zároveň s nadšením čekají na nadílku. Tato tradice je v Čechách velmi zakořeněná. Proč naše domácnosti obchází tak nesourodá trojice, jakou je čert, anděl a Mikuláš?
Mikuláš patří mezi nejuctívanější svaté v celém křesťanství, ve východních církvích je druhým nejuctívanějším svatým vůbec, hned po Panně Marii. A proč s ním chodí i anděl a čert? Jedná se o takový výchovný prvek. Učíme děti rozlišovat dobro a zlo.
Mikuláš je známý hlavně pro jeho štědrost a velkorysost. Jeho postavu doprovází několik legend a dobrých skutků. Jednou z nich je příběh o třech chlapcích, které zabil hostinský, uložil je do sudu se solí, ale Mikuláš jim vrátil život. Jedná se o legendy, kdy Mikuláš porazil samotného ďábla.
Čert je pohádková bytost slovanské mytologie. Je to zlá bytost, která byla po příchodu křesťanství ztotožňována s ďáblem, jako vládcem pekla. A když už má s sebou Mikuláš čerta jako symbol zla, musí to vyvážit dobrem – proto ho doprovází éterický anděl, celý v bílém s bělostnými křídly.
Mikulášská trojce nám připomíná, jak to ve světě chodí: dobro a zlo kráčejí spolu.
Foto: pixabay.com/sharkdark
