Les je živá komunita – společenství, které má vytvořený určitý systém a pravidla, na jejichž základě se jeho členové svým specifickým způsobem mezi sebou dorozumívají a podporují se. Potvrzují to vědecké studie. Život lesa začíná pod povrchem
Bioložka Suzanne Simardová z kanadské Univerzity Britské Kolumbie, která se již několik desetiletí zaměřuje na ekologii lesa, uvedla, že stromy jsou jeho základem a že les je mnohem víc, než je možné vidět očima. Život se zde totiž skrývá pod jehličím. „Pod povrchem je další svět nekonečných biologických cest, které spojují jednotlivé stromy a umožňují jim komunikovat mezi sebou,“ uvedla. Houby, které v lese řada z nás ráda sbírá, jsou ve skutečnosti plodnice – tzv. podhoubí neboli mycelium. To žije pod povrchem, na rozloze až desítek nebo stovek čtverečních metrů a je klíčové pro komunikaci stromů i pro jejich společné aktivity. Podle bioložky jde vlastně o propojený cévní a nervový systém lesa.
Mateřské stromy les řídí
Podobně jako lidé, mají své rodiny a příbuzenské svazky také stromy. Významnou roli v jejich vzájemných vztazích zastávají tzv. mateřské stromy. Jedná se o ty zralé a starší, které můžou být v lese propojeny až se stovkami dalších. Dohlížejí na mladší stromky a semenáčky, obstarávají jim výživu a pomáhají jim překonat nemoci, napadení škůdci a celkově přežít nepříznivé podmínky. Skupiny kolem mateřských stromů si mezi sebou posílají instrukce, případně varovné signály a i ony se zásobují živinami jako vodou, uhlíkem, dusíkem či fosforem. Simardová upozorňuje, že les má mimořádnou schopnost sebeuzdravení. Když se pokácí jeden nebo dva mateřské stromy, zdravý les přežije, ale existuje určitá hranice, která když se překročí, síť i vzájemné vztahy se nenávratní přeruší a celý systém se pozvolna hroutí a kolabuje. Obranyschopnost zbylých stromů potom klesá a stromy mohou být více ohrožené škůdci atd.
Stromy milují své potomky
Podobně jako jiná živočišná společenství v přírodě, mají i zelené matky ke svým dětem láskyplné pouto. Simardová vysadila pokusný lesík, jenž tvořilo zhruba osmdesát stromů, převážně jedlí a bříz. K mateřským stromům, které byly obklopené svými semenáčky, přisadila i jedličky původem z jiného lesa. Zelené matky své „děti“ poznaly a obklopily je bohatší sítí vláken a hub, dodaly jim více uhlíku a dokonce omezily prostor k vlastnímu růstu a přenechaly jej svým malým stromkům. Zajímavostí je i to, že pokud jsou mateřské stromy napadeny, poraněny, či se blíží jejich zánik, předávají svým »dětem« informace a zkušenosti. Tým vědců z australské univerzity města Adelaide, portugalského Gulbenkianova institutu a univerzity státu Marylend ve svých závěrech také uvedli, že stromy mezi sebou komunikují stejnými chemickými a elektrickými signály jako savci.
Foto: profimedia
