Sexualita je téma, které ženy zajímá z mnoha úhlů a pohledů, ale tak nějak se na něj bojí zeptat. Tak jsem se zeptala za vás terapeutky Jany Radové.
Janu znám už pár let, léčení ženské sexuality je „jejím tématem“. Dělá terapie pro ženy, přednášky i semináře, můžete ji slyšet i v rádiu. Asi před rokem jsem s ní dělala rozhovor na téma vaginální mapování a jak může ženám pomoci. A takový pozitivní ohlas jsem ještě nezažila, je tedy vidět, že tento směr zajímá hodně žen. Často proto, že mají zdravotní, vztahové nebo jiné problémy. Tentokrát jsem Janu oslovila a poprosila ji, aby k tématu sexuality pohovořila tak trochu po svém…
Před třemi lety jsem se začala věnovat léčení ženské sexuality. Od té doby jsem mnohokrát slyšela, že je nutné s tímto tématem pracovat, ale že bych ho měla nazvat jiným jménem než sexualita ženy. S odvoláním na to, že vše kolem sexuality je velice degradované a taková práce vyvolává dojem něčeho nízkého a dokonce i ponižujícího. Mnohokrát jsem se nad touto námitkou vážně zamyslela a vždy jsem došla ke stejnému závěru. Žádná náhražka za sexualitu ženy neexistuje. Čím více si uvědomuji, jaké pocity vyvolává v lidech slovo sexualita, tím více mne to nutí toto slovo používat v jeho hlubokém lidském a duchovním pojetí a tak se pokusit lidskou sexualitu rehabilitovat. Napadla mne tudíž jediná možnost, jak nahradit název činnosti, které se věnuji a tím by mohl být – rehabilitace sexuality.
Důvod, proč se věnuji ženské sexualitě je ten, že jsem žena. Jsem si jistá, že mužské sexualitě porozumět nemohu, a to samé platí i naopak. Vycházím z prostého poznání, že muž a žena jsou si v mnoha ohledech velmi podobní, protože jsou to především lidské bytosti. Jediné v čem jsme bezesporu zásadně odlišní, je právě naše sexualita vycházející z našich opačných polarit.
Pokud ovšem paradigma posledních dvou tisíc let hlásalo, že sexualita jako taková je sama o sobě nečistá, a že jí člověk disponuje pouze za účelem rozmnožování, pak se nemohlo stát nic jiného, a to že se skutečná, bytostná sexualita člověka, ženská i mužská, zredukovala na „dělání sexu“. A pokud se dokonce lidem systematicky vštěpoval názor, že zabývat se svými sexuálními potřebami za jiným účelem než za účelem plození dětí je hříšné a tudíž trestuhodné, pak se myslím nemůžeme divit, že nejen naše sexualita, ale dokonce i samotné dělání sexu, se staly velmi nemocným až zmrzačeným.
Po této dvoutisícileté kastraci mužů i žen je nanejvýš nutné se tímto tématem znovu začít vážně zabývat. Jelikož lidská bytost se vždy narodí jako žena nebo jako muž a z polarity, do které se zrodila, čerpá svou životní energii, svou bytostnou sílu, potřebujeme se všichni vrátit zpátky k tomuto zdroji. Pokud nám bylo řečeno, že být dobrým člověkem, znamená potlačit svou instinktivní sílu, tj. že muž má potlačit svou přirozenou agresivitu a žena svou přirozenou emocionalitu, pak jsme byli od zdroje odříznuti všichni v samém počátku našeho individuálního vývoje a později jsme se již nedokázali spojit s naší základní silou, kterou je sexuální nebo-li životní energie. Přitom naším úkolem není tyto síly potlačit, ale transformovat je, a to v případě muže na sílu pro fyzickou ochranu ženy a v případě ženy na sílu pro psychickou ochranu muže.
Vrátit se tudíž ke zdravé sexualitě neznamená nic jiného než vrátit se zpátky ke své podstatě. Podstata ženského principu je Éros a podstata mužského principu je Logos. Bohužel byly oba termíny dost pokřiveny. Éros neznamená sexuální předvádění se nýbrž vztahování se a Logos neznamená logické myšlení nýbrž principiálnost. Jinými slovy ženiným úkolem je péče o vztahy a úkolem muže je poznávat jak funguje vesmírný princip. Jejich vzájemná spolupráce spočívá v tom, že se od sebe vzájemně učí danosti opačné polarity, aby se během své životní poutě stal člověk, žena i muž, celistvější bytostí.
Prvním a nejdůležitějším vztahem ženy je vztah k přírodě. Ne nadarmo se ženské menstruaci říká měsíčky. Ženský cyklus je plně závislý na měsíčním cyklu a žena je při něm zřetelně plně v moci přírody. Stejně tak těhotenství a porod je stále ještě většinou v rukách přírodních sil. Vynechejme nyní problematiku znásilňování, jak menstruačního cyklu, tak porodů západní medicínou. Ženiným nejdůležitějším úkolem je propojovat se vědomě s přírodou do takové míry, že se jí znovu navrátí citlivost těla, která je pro její zdravou sexualitu bezpodmínečně nutná.
Žena byla po dlouhá tisíciletí zbavována svého propojení s přírodou, vykořeňována ze svého přirozeného prostředí a systematicky znásilňována nejen sexuálně skrze fyzické tělo ale i mentálně skrze její sebeúctu. Pokud se chce žena plně vrátit ke své zdravé sexualitě, rozhodně jí nepomůže žádný návod, jak dělat dobře sex, aby se to muži líbilo. Jediná cesta k léčení ženské sexuality vede přes sebepřijetí a to na obou úrovních. Přijetí svého fyzického těla a přijetí svojí Duše, která má ze své měsíční podstaty mnohem blíže ke stínu, který dostal punc temnoty čili něčeho zlého. Jinými slovy – žena se musí znovu naplnit láskou a to především láskou sama k sobě, a stejně tak ke svým temným stránkám a projevům.
Léčení ženské sexuality a ženská sexualita jako taková nemá základ v dělání sexu s mužem, ale v prožívání sebe sama. Žena je příroda. Žena je oceán, žena je vítr, žena je půda, žena je oheň. Když se kolem sebe rozhlédnete, cokoliv uvidíte, co je přírodní, to je ženské. Vše, co uvidíte, že je přetvořeno, je mužské. Je to nádherná spolupráce, pokud je kreativní. Pokud se žena naučí být oceánem, to znamená být stejně přirozená, stejně hladivá a vlnivá, stejně silná, stejně tajuplná, stejně vábivá a stejně nepřemožitelná jako oceán, stane se velmi přitažlivou a právě tato magická přitažlivost ženy je její sexualita.
Touto přírodní přitažlivou silou k sobě přivábí muže, kterého může pomalu učit, jak se má v jejích vlnách pohybovat. Tak učí žena muže skutečnou sexualitu naplněnou láskou. Protože muž zná pouze sex – princip rozmnožování. Je tímto principem veden ke svému cíli a je to tak v pořádku. Chce ženu obdarovat svým potenciálem a postarat se o ni a jejich potomstvo. Rozhodně ji nepřichází učit lásce, to je jednoznačně úkol ženy a její dar muži. Pokud ale žena muži nabídne pouze své tělo výměnou za nějakou výhodu, kterou jí může muž poskytnout, pak nedisponuje skutečnou sexualitu ale pouze tzv. kundí mocí.
Jestliže si žena nevzpomene na své přirozené spojení s přírodou, nezačne se od přírody znovu učit svému vlastnímu tajemství, pokud bude dál věřit, že její sexualita je plně závislá na dělání sexu s mužem, že jedině on je zdrojem její sexuality, že jedině on je schopen ji sexuálně naplnit, nebo snad dokonce že by měla mít k sexu a sexualitě stejný přístup jako muž, pak zůstane navždy ztracená v mužském světě, kterému nejen že nedokáže nikdy porozumět, ale také jí bude nadále zbavovat sebeúcty, síly a jejích kompetencí.
Foto: Profimedia, archiv
