Nebezpečná, ale okouzlující Bolívie

Když se řekne Bolívie, představí si většina lidí chudou zemi s tajemným jezerem Titicaca, vysokými Andami, políčky s kokou a indiánskou kulturou na každém kroku. Přesně taková Bolívie je a ještě mnohem víc…

Bolívie je vnitrozemský stát, většina cestovatelů se do něj dostává dvěma cestami, přímým letem, nebo po zemi z Peru, podstatně méně pak z Argentiny, Brazílie nebo Paraguaye, z Chile je příjezd velmi obtížný. Lety do Bolívie z Evropy nejsou nejlevnější záležitostí, proto se vyplatí si na cestu našetřit, co nejvíce času a třeba spojit návštěvu této země s Peru. Protáhnout cestu třeba do krásného města Cuzco se přímo nabízí. Na druhou stranu je Bolívie zajímavá sama o sobě a není problém v ní strávit měsíc.

Tato země je v něčem podobná Nepálu. Vnitrozemský stát tvořený z části horním povodím Amazonie s hustými pralesy, postupuje dále přes pahorkatiny s neuvěřitelně barevnými skalami, hlubokými lesy a pastvinami, až po vyprahlé náhorní planiny a vysoké horské štíty. I zde často naleznete pozůstatky prastaré kultury, zajímavé lidi, pro nás exotické jídlo a starobylé hlavní město. Oproti Nepálu je tu ale jeden podstatný rozdíl. Jestliže jsem se v Asijském státě cítil maximálně bezpečně a v noci se klidně procházel centrem Káthmándú, v La Pazu, ale i v jiných městech jsem byl stále ve střehu před kapesními zlodějíčky a v noci nás ven z hotelu odmítli pustit úplně.

Bezpečí zde není samozřejmostí

Dokonce i na náhorních plošinách ve výšce 5 000 metrů se řidič, pokud zahlédl v dálce nějakou podezřelou osobu mimo hlavní trasy, jí obloukem vyhnul. Riziko ale k cestování patří, je jen důležité ho minimalizovat… Je dobré se držet několika základních rad: cennosti nechávat v hotelovém sejfu, chodit s minimem hotovosti a jen kopií pasu. Pokud se přesouváte mezi hotely, pak doporučuji peníze rozdělit na menší části a umístit na několika místech na těle. V České republice můžete mít legálně více pasů, vždy cestuji se dvěma, které mám odděleně od sebe, v batohu pak mám jejich kopie, není od věci mít sken pasu, řidičského průkazu a očkovacího průkazu uložený v telefonu a na některém cloudovém serveru.

Cestování je zážitek sám o sobě…

Vlastní cestování po Bolívii je zážitkem samo o sobě, vyjma přeletů mezi velkými městy je nejběžnějším přepravním prostředkem prastarý autobus, pomalu se sunoucí po bahnitých cestách. V období dešťů mohou mít zpoždění i v řádu dnů. Bolívie je proslulá nejnebezpečnějšími silnicemi na světě. Kombinace úzkých silniček bez asfaltu a svodidel, doslova vykopaných na šířku auta do prudkého svahu, klikatících se z údolí na náhorní plošiny, prastarého vozového parku s nefunkčními brzdami, přetěžování všech druhů dopravních prostředků, padajících kamenů, potulujících se zvířat a nezkušených řidičů, často pod vlivem alkoholu a drog, je smrtící koktejl. Na druhou stranu ale jde o nezapomenutelný cestovatelský zážitek, neboť průjezd jezera autobusem nebo pomalá stoupání do 5 000 metrů v přecpaném mikrobuse, je zážitek na celý život, stejně tak pohled na vraky desítek aut, autobusů a nákladních vozů na dnech kaňonů. Lístky na autobusy jsou levné, dají se koupit na autobusovém nádraží, u delších tras i na internetu, případně vám je zajistí v každém hotelu.

Na noční trasy se dá sehnat i autobus s lůžkovou úpravou, díky nízké ceně se to často vyplatí, ušetříte za hotely. Po náhorních plošinách je nejlepší se přesouvat terénními vozy, ať už s „cestovkou“, což je často rodinná záležitost, kdy manžel řídí, jeho žena jede s vámi jako kuchařka a spíte ve vesnicích u jejich bratrů, sester, strýčků a podobně, což je celkem zajímavý zážitek. Další možností pak je pronajmout si vůz, vzhledem k obtížnému terénu je skoro vždy i s řidičem. Do horských vesniček jezdí i přeplněné minibusy, pak se ale musíte k nejzajímavějším místům vydat pěšky, ideálně se stanem a spacákem, to ale doporučuji jen zkušeným cestovatelům, náhorní plošiny nejsou příliš pohostinným místem pro běžné turisty a cestovatele, kromě bezpečnostní situace je potřeba brát v úvahu i nízkou teplotu, deštivé počasí a náročný terén na chůzi, často jdete po kolena v ledové vodě a pevně vypadající ostrůvek mechu se lehce změní v smrtící past. Pro netrénované cestovatele může být problém i horská nemoc. Zhruba od 4 000 metrů se projevuje naplno bolestí hlavy, zvracením nebo migrénou. Místní vám nabídnou proti této nemoci lístky koky na žvýkání, na nás moc velký účinek neměly, zhruba jako silnější kafe. Ideální je si na cestování po náhorních plošinách udělat více času a postupně se aklimatizovat v nižších polohách, za pár dnů by vám mělo být lépe. Odměněni budete nezapomenutelnými zážitky v podání krásných jezer, opuštěných vesnic, stád lam a třeba i hejn plameňáků.

Velký gurmánský zážitek nečekejte

Jídlo a pití je zde v základu podobné jako v celé Jižní Americe, jen o poznání chudší, často založené jen na kombinaci brambor, kukuřice, fazolí, obilovin, rajčat a papriky. Samo o sobě mám tyto ingredience rád, problém s místní kuchyní, alespoň pro mě, je zvolená kombinace, která nedá žádné chuti vyniknout. Nepomáhá k tomu ani to, že jídla jsou často dost slaná a nenápaditě kořeněná. Ale toto je zcela individuální názor a znám spoustu lidí, kteří si zdejší kuchyni pochvalují, možná jsem měl jen smůlu. Určitě ale doporučuji kukuřičné placky plněné různou směsí, na tržištích stojí jen pár korun. Co se týká cen, tak Bolívie je velice levná na cestování – i zde je podobnost s Nepálem namístě, jídlo, ubytování i doprava jsou zhruba třetinové než u nás.

Navzdory obtížím je Bolívie skvělé místo!

Možná vám zatím přišlo, že vás od návštěvy Bolívie spíše zrazuji, ale není tomu tak. Je tam toho k vidění tolik, jako nikde jinde ve světě. Začít můžeme hned u hlavního města La Pazu. Jedno z nejvýše položených hlavních měst světa zabírá celé jedno hluboké údolí a přilehlou náhorní plošinu. Výškový rozdíl mezi slumy na plošině a luxusními rezidencemi v údolí je až 800 metrů. Pohled do údolí, pokud vám přeje počasí a vítr odvane i smog, je úchvatný. Za návštěvu v tomto městě stojí nejen staré město, ale i parky mezi rezidencemi v údolí nebo pozorování života na náhorní plošině. Cestou k jezeru Titicaca objevíte ruiny předinckého města Tiwanaku, které rozhodně stojí za vidění. Jezero Titicaca, největší jezero Jižní Ameriky a zároveň největší vysokohorské jezero, se nachází na hranicích s Peru, je opředeno mnoha legendami a je opravdu nádherné. Nejen v jeho okolí, ale i na ostrovech v jezeře, je mnoho archeologicky zajímavých památek. Na jezeře se nachází nejen přírodní ostrovy, nejznámějším je Isla del Sol, ale i umělé, z rákosu. Tyto obrovské rákosové „vory“ slouží jako domov kmenu Uru, který je neustále opravuje, staví na nich domy a proplouvá mezi nimi na krásných člunech.

Většina těchto ostrovů je ale přístupná z peruánské části pobřeží. Nebuďte zklamáni z toho, že dnes je jejich návštěva uzpůsobena pro turisty v takové míře, že si připadáte až trapně, když vám celá vesnice, včetně stařičkého náčelníka, asi minutu tancuje a pak vás obchází s kloboukem za vstupné. Proto hledejte cestu na vzdálenější ostrovy, je to velký rozdíl. U hranice s Chile je vysoká náhorní plošina, kterou můžete projíždět nebo procházet mnoho dnů a týdnů, stále bude na co koukat. Nejatraktivnější jsou asi solná jezera, obrovské plochy s vykrystalizovanou solí jsou bílé, obrovské, stále se v nich těží sůl a z bloků soli jsou tu i domy a hotely. Po dešti se na nich utvoří tenká vrstva vody, ve které se vše zrcadlí. Sever a východ Bolívie tvoří pralesy a lesy v povodí Amazonie, je zde mnoho národních parků a můžete se lehce dostat do míst, kde žádní turisté ještě nebyli. Doprava je zde ale komplikovaná a návštěva sem má smysl, pokud máte dost času nazbyt. Pokud máte času opravdu hodně, dá se plout po řece Guapore až do Amazonky, cesta k Atlantiku je ale na několik měsíců.

Bolívie je nádherná země, rozmanitá, na cestování levná, ale není pro každého. Je dobré mít alespoň základní zkušenosti s cestováním, odměnou vám bude nezapomenutelný zážitek na celý život. Pro méně zkušené cestovatele je zde ale spousta možností hromadných zájezdů, které jim umožní poznat tuto zajímavou část naší planety.

Text a foto: