Huston – řídící centrum střediska vesmírných letů – navádí Apollo 11 na start. Hlasy kosmonautů i operačních inženýrů, kteří sledují finální přípravy na obrazovkách je dokonale slyšet. Rána! Raketoplán vynáší modul na oběžnou dráhu… Reál? Část instalace Cosmos Discovery na výstavišti v Praze Holešovicích.
Originály řídících pultů zmíněného střediska půjčila pro onu putovní výstavu americká NASA… Byla požádána českou společností JVS Group o spolupráci a vyhověla. Přidali se i další světoví a čeští odborníci, kosmické agentury, jedinci.
Podívejte se také, jaké NASA nafotila 360 stupňové panorama Marsu.
„Rozhodli jsme se sestavit výstavu o kosmonautice, která by tematicky konkurovala největším expozicím stálých muzeí v USA a v dalších, od nás vzdálených, místech. Zdařilo se,“ zmiňuje Květa Havelková, mluvčí výstavy, která do Prahy dopravila i originál trysky motoru rakety Saturn. Ta „odjela“ z USA prvně!
O kosmu od A do Z
Na ploše přes 2000 m2 se návštěvníkům před očima odehrává dobývání kosmu. Ve hvězdně potemnělém prostoru se sami stávají jeho pokořiteli. „Návštěvník dostává při vstupu kartu kosmonauta, na jejímž rubu zjistí, v koho se tu převtěluje. Pak i dospělý s nádechem hry putuje zpětně po ´svých´ stopách, zjišťuje, kým byl, jakých letů i expedic se účastnil,“ naznačí jednu z linek expozice Havelková.
Mimořádností výstavy, která se v Praze zdrží do konce dubna, je instalace mnoha originálních částí raketoplánů, sond, výstroje i výbavy kosmonautů. K těm specifickým patří kosmická strava typu tuňákový salát v prášku (pár typů se dá na výstavě i koupit!), ošacení, ukázky stavu beztíže, ale i kosmická váha, na níž se zjistí, jakou hmotnost by dotyčný měl na Měsíci, Marsu či Plutu. Bez povšimnutí není ani Cosmocamp, kde je šance vyzkoušet si na vlastní kůži nejen gyroskop… To žádá silný žaludek.
Verne, von Braun, ale i… Remek
Výstava je z části chronologická: od kosmo vizí Julese Verna, přes rakety von Brauna, které dostaly více cíle bojové než vědecké (pověstné zbraně V2), po model 1:1 moderního vozítka zkoumajícího povrch Marsu.
Následují oddíly tematické; vesmír v režii SSSR, v rukou USA, program Apollo… Nejvýmluvnější jsou ovšem „artefakty“; už moduly naznačí, že být astronautem není pro klaustrofobika. Kopie jednomístné US rakety, která 20. 2. 1962 zvládla s Johnem Glenem tři oblety Země, má pro posádku prostor metr krychlový! Tou optikou se zdá dostatečně pohodlná i schrána pro šimpanze Enose, jenž letěl v kapsli Mercury. Visí tu i oranžový pracovní skafandr Jurije Gagarina; tento typ nosili v SSSR námořní vojenští letci. Chránil majitele do výšky 14 km, v mezích teplot +50 až -40 C.
Mimochodem, Gagarin byl na post prvního kosmonauta ve vesmíru zvolen z 206 sovětských stíhacích letců pro tělesnou zdatnost, odolnost a výdrž, nikoli pro počet letů. V užším výběru „bojoval“ jen se čtyřmi muži, na konci zbyli dva: Jurij Gagarin a German Titov.
Na palubu vstupoval Gagarin 12. dubna 1961 s tím, že má 50% šanci přežít. V lodi si vše zapisoval, svačil, ale pro technické komplikace se nakonec katapultoval. Pravdou je, že Zemi proto neobletěl celou, což dlouho Rudové zamlčovali. Poté chtěl letět na Měsíc a stal se náhradníkem pro posádku Sojuz 1 v roce 1967. Neletěl…
Česká sekce
Opodál jsou – pod umělým hvězdným nebem – instalovány nejen rukavice a košile patřící českému kosmonautu Vladimíru Remkovi a Oldřichu Pelčákovi, který je dodnes titulován „kosmonaut-kandidát. Nechybí ani Magion 1 a 2 (první československá družice vážila 14,5 kg) určené k výzkumu parametrů MAGnetického pole, IONosféry a plazmatu v okolí Země.
Jde o malé družice, jež vyvinuli pracovníci Geofyzikálního ústavu ČSAV (dnes Ústav fyziky atmosféry AV ČR), a byly vypouštěny (od r. 1978) s družicemi v rámci mezinárodního programu Interkosmos. Pohybovaly se po eliptických drahách v horní ionosféře či procházely oblastmi se zvýšeným zářením (Van Allenovy pásy). Komunikaci s nimi udržovala Česká radiová komunikační stanice v Panské Vsi.
Na panelech a zdech Křižíkova pavilonu E jsou umístěny portréty i životopisy de facto všech mužů a žen, kteří překonali zemskou přitažlivost. To dokreslují filmové ukázky startů jednotlivých raketoplánů či fotodokumentace z vesmírných expedic. Byla pořizována hlavně kamerami a fotoaparáty zn. Hazelblat. (I ty jsou k vidění.)
Vítej v minulosti a v kombinézách
Výstavní sbírka skafandrů má kouzlo nejen v tom, že jsou „potřísněny“ DNA skutečných kosmonautů a dostaly se tam, kam běžný člověk nikoli, ale prozrazuje i další fakta. Například, že skafandry z amerického programu Gemini (1962-6) měly v ukazováku a prostředníku rukavic instalovány malé lampičky.
V rámci skafandrů jsou na výstavě představeny i speciální obleky pod ně; třeba ten na chlazení. Látka průhledného overalu je pravidelně „prošpikována“ plastovými trubičkami (v zádové části je pumpa), jimiž cirkulovala voda, která ochlazovala tělo i horní oděv. Ochlazování bylo nutné při výstupu člověka na povrch Měsíce. Objem vody pod přetlakovým skafandrem činil 4 litry, jenž se musely doplňovat. Dlužno dodat, že zásoba vody limitovala pobyt na povrchu Měsíce víc, než zásoba kyslíku.
Mezi dvěma sty exponáty září elektromobil Lunar Rover pro sběr vzorků na Měsíci, Lunochod vážící 756 kg, pneumatika raketoplánu Endeavour (kupodivu zn. Michelin), padák o ploše 1000 m2 pro návratový modul (snížil v roce 1989 sestupovou rychlost kabiny Sojuzu z 230m/s na 7m/s), přístrojová deska z Vostoku 2 – 3 ze začátku šedesátých let či MIR 1.
V pavilonu E se vstupuje na palubu orbitálního komplexu! Kopie části sovětské stanice, kde se ocitlo 102 vědců 63 národností, působí věrohodně i s mikrogravitací dík náklonu. Projít MIR, který byl v reálu po patnácti letech provozu (2001) záměrně naveden pomocí motoru lodi Progress do zemské atmosféry, v níž shořel, je zážitek. ´A propos, jisté části komplexu dopadly do Tichého oceánu poblíž Fidži.
Výstavu dotváří audio průvodce, díky němuž lze získat řadu dalších zajímavých informací, i dětská zábavná kosmostezka.
Vstupné se liší
Dospělí: 300 Kč (víkend 350)
Studenti/senioři: 250 Kč (víkend 300)
Děti: do 5 let zdarma, od 5-16 let 200 Kč
Rodina: 800 Kč (víkend 900); 2 dospělí a max. 3 děti do 15 let
A ještě…
Lunochod byl poháněn elektromotorem; dodávku energie mu zajištovala sluneční baterie, jejíž panel byl ve výklopném víku vozítka. Osmikolý Lunochod jezdil vpřed, vzad a některé úseky projel smykem.
Americký Lunar Rover je dvoumístný. Lunární elektromobil pobýval na Měsíci během mise Apollo 15.
Na výstavě je i kopie trojmístného modulu Apollo; ona velitelská kabina má konický tvar a objem 6,1 m3. Váží 5570 kg.
Jedna z vitrín obsahuje intimnější exponáty – kupříkladu jednorázové absorpční hygienické pleny pro astronauty, pro ženy i muže.
Návštěvník se fyzicky dostane i do kopie kokpitu raketoplánu Columbia, který přepravil osm družic. Běžně jeho posádku tvořilo sedm členů (dva v hlavní řídící části kabiny, ostatní seděli v řadě za nimi).
Stojí tu i vozidlo pro průzkum Marsu, které fungovalo v letech 2003 – 2004 a vrátilo se v raketě Delta II.
autor: Michaela Šmerglová
foto: Robert Sedmík
