Její příběh by vydal na román, i proto se rozhodla, že ho vydá! „Třeba pomůže jiným,“ říká Petra Řehořková, majitelka kliniky estetické medicíny Petra Clinic. Je milá, empatická a cokoli začne dělat, to se jí daří. Je neobyčejně zvídavá a akční, až tím mírně ničí své okolí. Stále něco studuje. Teď akorát složila státní zkoušky z kriminologie.
Proč státnice v oboru kriminologie-penologie?
K tomu je historka… Na studium jsme se dali s manželem, proto, abychom spolu byli někdy sami… Máme doma totiž tři děti! Objevili jsme školu jako stmelující prvek manželství. Když se člověk vrátí do školních lavic, má všechno jiný náboj.
Studujete, abyste utekli okolí a oživili vztah…
Nejprve jsme studovali na vysoké škole Palestra obor MBM sportovní management, což je naše praxe. Tam jsme potkali kamaráda – spolužáka, který řídí vzdělávání pro vězeňskou službu, a ten který nás přemlouval, ať s ním studujeme kriminologii-penologii. Podívala jsem se, co ten obor obnáší. Zaujalo mě, že je ve v něm hodně psychologie.
Psychologii potřebujete i na klinice.
Ano! A hlavně před dvaceti lety jsem v Ústí nad Labem pracovala jako kurátorka pro týrané a pohlavně zneužívané děti. I v Petra Clinic vyslechnu hodně příběhů klientek, ať už se týkají domácího násilí či problémů s partnery, kteří byli odsouzeni za pronevěru peněz nebo následky neúmyslného trestného činu. Ráda bych těmto dámám pomohla radou. Myslím, že i v tom mi studium může pomoci. Potřeba psychologie je všudypřítomná.
Ke kriminologii vás přivedl kamarád – využijete ji jen tak pro sebe, nebo v některé ze svých profesí?
Jsem i soudní znalec, v oboru kosmetické služby. Mohou se na mě obracet lidé či soudci, kteří potřebují odborný posudek, nejsou-li si jisti v posuzování kvality služeb v oblasti kosmeticko-estetické. Zjednodušeně řečeno, jsem prodloužená ruka soudce a pomáhám objasnit věci, jimž nerozumějí, nebo je potřebují doplnit. I z toho důvodu jsem chtěla mít přehled o paragrafech a soudnictví.
Hodí se jisté poznatky i pří výchově synů?
Určitě, ačkoli jde o psychologii aplikovanou na vězně. (smích) Nicméně je jedno, zda stmelujete kolektiv kuchařek nebo korigujete vztahy ve své rodině; umění psychologie záleží jen na vás, jak budete lidi spojovat, aby vše krásně a příjemně fungovalo. Při studiu jsem si víc uvědomila, jak je doba nečitelná, a jak důležité je s dětmi v tom zrychleném žití mluvit a ukazovat jim, co se kolem děje, na co si mají dát pozor. Prevence je v tomto směru žalostně málo.
Mám hodné děti a myslím, že neustálým studiem je s manželem motivujeme k sebevzdělávání vzdělávání. Doufám, že náš případ pro ně bude určitý vzor, že na školu není dobré zanevřít. Pravda je, že my si – na rozdíl od dětí – chodíme do školy odpočinout a získat nové přátele.
Jste multifunkční a empatická. To je genetické, nebo jste úkaz?
Moji rodiče byli také takoví. Když o nich mluvím, úplně bych se rozbrečela. Vděčím jim za tolik věcí, které do mě vložili – třeba i za zrak, který mi jako malé holce zachránili. Za to, že mě nechali dýchat a dělat, co chci.
Většina rodičů je k dětem štědrá.
Já byla „šprtka“, měla samé jedničky a všechno mi šlo. Bylo to možná tím, že jsem se narodila s těžkou oční vadou a hrozně špatně viděla; od narození jsem víc vnímala sluchem a přes emoce. Na lidi se od té doby dokážu napojit, vycítím, kdo je hodný, kdo zlý. Pamatuji si, že když na mne, jako na malou někdo sáhnul – sestřičky v nemocnici, učitelka v jeslích nebo mateřské škole – hned jsem věděla, jestli má vrozenou empatii, nebo ji jen hraje, protože musí. I proto jsem taková jaká jsem.
Rodiče vám zachránili zrak? Jak?
Měla jsem od narození jen zbytky zraku, což neznačilo zářnou budoucnost. Když mi bylo šest, naši se rozhodli, že mi nechají oči operovat, ač byla jen padesátiprocentní šance, že uvidím lépe. Dalších padesát procent znamenalo slepotu. Musela to být pro ně děsivá volba! Oni ji riskli a já zásah zvládla, měla jsem sice nějakých dvanáct, třináct dioptrií, ale viděla mnohem lépe. Nikdy později nedali najevo, jak se báli, stejně mi nikdy nenaznačili, že mám handicap! A co víc, navedli mě na správnou životní cestu.
Sportovní?
Na cestu odvahy a houževnatosti. Nebyli nikdy žádní velcí sportovci, ale snažili se žít zdravě. Dodnes jsou vitální – mamince je 68 a tátovi 72 – denně chodí deset kilometrů pěšky za každého počasí!
Zrak je ve vaší rodině jisté prokletí, že?
Můj o pět let starší bratr přišel o zrak, když mu bylo třicet. Ale zabojoval – on i rodina – a vystudoval čtyři vysoké školy! Teď pracuje jako redaktor časopisu Zora pro nevidomé. Vidí obrysy, proto se dobře orientuje, a tudíž zcela odmítá bílou hůl. Kdo ho nezná, a sedí s ním stolu, vůbec nepozná, že je slepý. Je příkladem, že se nemá házet flinta do žita.
A vy, holka s tolika dioptriemi – co mohla studovat?
Očekávalo se, že půjdu na gymnázium. Ale já tíhla ke zdravotnictví, jenže pro něj jsem byla omezena zrakem. Měla jsem kvůli zraku i sníženou pracovní schopnost. Můj zrak se řešil řadu let, a až ve třiceti jsem si nechala transplantovat čočky, ve Zlíně u profesora Pavla Stodůlky, a vidím perfektně!
Do oněch třiceti jste…
Vrátím se, šla jsme na ono gymnázium, ale nebavilo mne, tak jsem udělala rozdílové zkoušky a šla na zdravotní školu se specializací na dětskou sestru. Rodiče mi nebránili, a já se konečně cítila, jako ryba ve vodě. Odmaturovala jsem na samé jedničky a chtěla jít na vysokou školu. Jenže jsem se zamilovala a odešla do Ústí na Labem pracovat do nemocnice na oddělení kojenců. Pak jsem působila jako sociální kurátor a specializovala se na týrané děti. V té době jsem pomohla jednomu dítěti, jehož matka mi nabídla, práci ve velké nadnárodní kosmetické firmě, a já nastoupila jako obchodní zástupce pro firmu Coty. Byla jsem nadšená v každé práci, baví mě pracovat!
Takže máte dnes tým snů? Opačně naladění by to asi nevydrželi…
Nadšení pro práci lidem chybí, ale tým, který mám v Petra Clinic, je naladěn jako já. Za to jim patří dík. Můj tým dovedl Petra Clinic na úroveň, jakou dnes má. Ať se jedná o kluky z marketingu, které vede můj manžel Tomáš, nebo o paní primářku MUDr. Theodoru-Eleni Asimiadou či provozní a technickou ředitelku Jolanu Svatošovou, která se mnou pracuje osmnáct let. Všichni mají chuť se stále vzdělávat, jsou lidští, moudří a empatičtí. Asi bych měla brzdit, nebo je nezaplatím, že? (smích) Spolupracujeme i s mediálním koučem Janem Mühlfeitem a doktorkou Kateřinou Cajthamlovou, popularizátorkou zdravého životního stylu.
Petra Clinic disponuje na jednom místě čtyřiceti přístroji pro laserové ošetření. Je to moc, nebo málo?
Je to v Evropě unikátní, proto se bráním zřizování dalších poboček u nás, či ve světě, i když je o ně zájem. Pak by nebylo možné stoprocentně uhlídat kvalitu, kterou naše klinika dává, a o tu jde v první řadě. Já tu pracuji denně, jsem tu s děvčaty moc ráda, nakonec doma mám čtyři chlapy. Chystáme pro klienty stále nějaké novinky – třeba transplantace vlasů pomocí kmenových buněk, plynové injekce a řešíme inkontinenci. Máme skvělé rehabilitační techniky, vyšetřujeme a odstraňujeme mateřská znaménka.
Estetické služby jsou jedna věc, ale vy máte i svou řadu kosmetiky.
Ráda podporuji domácí firmy, proto jsme s českým výrobcem připravili řadu kosmetiky Petra Clinic. Disponujeme pleťovou i tělovou řadou a necháváme na míru vyrábět i „vychytávky“ jako gel na podbradky či speciální čisticí pěnu na obličej. To vše je pro použití u nás na klinice, ale i v soukromí klientů. Máme též tablety, čaje i gely na hubnutí, pak tablety a séra na žíly, která připravila česká specialistka, a jsou na nostrifikovány Ministerstvem zdravotnictví ČR. Zmíněné přípravky lze zakoupit přímo na našich klinikách, nebo objednat přes web www.petraclinic.cz. Ideální je přijít se o všem k nám poradit. V Petra Clinic používáme i kvalitní přírodní dermo-kosmetiku Medik 8.
Počkejte. Trochu jste zamlčela, že jste měla dostat Řád zlatého kříže za záchranu lidského života. Kdy a proč?
To se musím vrátit do minulosti! To už jsem byla přestěhovaná do Odolené Vody, měla dvě děti a založila Fitness Slunečnici a později Fitness Petra. I když jsem firmy prodala, dodnes tam chodím cvičit. Pak se narodil třetí syn. Byla jsem šťastně vdaná a myslela, že všechno bude růžové. Jenže – prostřední syn měl pooperační komplikace. Resuscitovala jsem ho doma devětadvacet minut a tím mu zachránila život, navíc Daneček nemá žádné následky. Ředitel pražské záchranné služby mne tenkrát navrhl na cenu Zlatého kříže za záchranu lidského života. Šlo o intuitivní jednání! Díky tomu jsem ale absolvovala stáž na záchrance, kterou jsem dostala jako dárek.
A ten jste určitě zužitkovala.
Před rokem přišel nejstarší syn s tím že ho bolí hlava. Mívám zvláštní vidění, a proto jsem ho okamžitě odvezla do nemocnice na rezonanci, ihned ho operovali. Měl absces mozku. Lékař řekl, že kdybychom nepřišli, mohl syn zemřít. Všechny ty události si neumím vysvětlit, ale ta vidění mám u lidí kolem mě; v rodině, u kolegů i přátel. Zřejmě důsledek mého dřívějšího problému se zrakem.
Syn, kterého jste resuscitovala, za čas zachránil zase vás. Je to pravda?
Prošla jsem klinickou smrtí, kvůli krvácení do břicha po porodu. Dan mě držel za ruku a zpíval písničku: Hej hola, hola jsem opička Ola, a někdo na mě volá. Já viděla jen bílý tunel, a v něm najednou slyšela tu písničku, a protože jsem jí neznala, otočila jsme se a najednou padala dolů.
Když jsem se probrala na operačním sále, a vyprávěla tohle personálu, říkali, že jsem byla v bezvědomí. Ztráta krve byla podle ultrazvuku velká, a tak mě dali hlavou dolů, aby mozek nebyl bez krve a nepoškodil se. Tím pádem jsem viděla, že letím tunelem, a jak mi syn Daniel začal zpívat, začala jsem se chytat, jako kdyby tam byla madla. Jako když jedete na tobogánu ale hrozně rychle.
Rodiče byli v té době v Chorvatsku na dovolené, odkud se rychle vrátili. Vyprávěla jsem jim, co se stalo, a oni přiznali, že z vedlejšího hotelu každý den několikrát slyšeli písničku právě o té opičce.
Za těch peripetiích jste se opět vrhala na studium, že?
Ano. Vystudovala vysokou školu Palestra obor wellnes. Teď ho přednáším. Zmíněný obor by měli zvládnout všichni, kdo se pohybují hlavně v lázeňství, získají velký rozhled!
Manžel je ekonom, neděsí ho mnohá vaše intuitivní rozhodnutí, akce a zážitky?
Ne. Za absolvování řady kurzů mu vděčím, umožnil mi to při malých dětech. Tomáš mě ve všem podporuje, nakonec Petra Clinic jsme založili spolu! Začalo to tím, že mě tehdy oslovila alžírská firma, zda bych nechtěla provozovat jejich přístroj na lipolýzu. Udělala jsem studii na sobě i několika lidech a domluvili jsme se s manželem, že si vezmeme hypotéku a zkusíme to. Byl to risk, ale on coby ekonom řekl, že jdeme do toho. Pravda je, že moji rodiče kvůli tomu museli zastavit dům. Naštěstí plán vyšel. Kdybychom zkrachovali, přišli by naši o všechno, ale znovu mi dali důvěru.
A když otevřeli MBM, šla jsem už i s manželem studovat dál, věděla jsem, že nás to bude bavit. Stále chodím na řadu kurzů, co mne zaujme, to musím prozkoumat. Tedy mám-li trochu času. Jako soudní znalec se chodím i dívat na soudní pivy, protože mě zajímá, jak člověk vypadá zevnitř. Potřebuji vědět, co se přesně děje uvnitř klientů, ve chvíli, kdy je ošetřuji, nebo jim dělám programy na míru pro tělo či obličej.
Šéfka kliniky, studentka, ale I herečka. Proč to?
Maminka to komentovala slovy: ty jsi jako malá chtěla být herečka a zpěvačka, tak jsi si to, holt, musela zkusit. Naši kliniku oslovil scénárista, režisér a spisovatel Tomáš Magnusek kvůli spolupráci na filmu Jedlíci aneb Sto kilo lásky. Já tam měla malou roli, ale pak mi pan Magnusek nabídl roli v seriálu Stopy života. Hrála jsem ve více filmech, ale vždycky menší role. Poslední snímek, kde jsem hrála pěknou megeru, byl: Kluci z hor, a to po boku Martina Dejdara a Jiřího Lábuse. Moc hezký zážitek – natáčení i tým. Na filmování mě těší, že musím někoho poslouchat, že mi někdo velí a také si u toho odpočinu (smích). Spolupracuji i s televizními pořady – Jste to, co jíte, Nahá jsi krásná, Top star a tak dále. Z TV Barrandov za mnou jezdí vždy, když potřebují vyjádření odborníka do hlavních zpráv. Spolupracuji jako odborník i s rozhlasem, je to poučené.
Co bude dělat Petra Řehořková dál? Třeba zítra.
Zítra půjdu určitě do práce. Jinak se ničeho ve svém životě nezříkám, ničeho nelituji a jsem šťastná i za to zlé. Kdybych nepoznala i to horší, o něco přijdu. Chtěla bych toho hodně stihnout a také vystudovat vysněnou medicínu! Doufám, že se to podaří. Dostala jsem nabídku zvládnout stáž na urgentním ARO, což určitě zkusím. A doufám, že budu nápomocná a nepřekážet!
Až nebudu ke koukání a klientky mi utečou, s kamarádkou s kolegyní Jolankou otevřeme Bistro u dvou topinek. Topinky jsou výborná věc, a my je zvládneme na tisíc způsobů. Lidé se mi líbí, škoda, že na sobě vidí až příliš mnoho nedostatků. Netřeba vše měnit skalpelem! Někdy si u nás stačí užít nějakou kůru a klient může hned vypadat a dýchat lépe. Pomůžeme i s rehabilitací a prevencí.
