Klady a úskalí rodičovské dovolené

Česká republika má nejdelší rodičovskou dovolenou na světě. Může trvat až čtyři roky. Zdánlivě věc hodná obdivu. Ovšem podrobnější pohled ukazuje, že je to z nouze ctnost. „Stát přehlíží zájmy rodin s malými dětmi,“ říká ekonom Filip Pertold, který zkoumal souvislosti mezi prosperitou země a uplatněním matek v zaměstnání. 

Zmizely jesle, kde se pečovalo o děti od šesti měsíců do tří let – co vedlo k jejich masivnímu poklesu?

V devadesátých letech převládl názor, že jesle jsou výsledkem komunistického režimu a během krátké doby kvůli nedostatku financí zanikly. Prosadila se snaha změnit absolutní péči státu o dítě na absolutní mateřskou péči. Mluvilo se i hodně o tom, že společnost musí ženy zbavit jha zaměstnanosti.

Jak to souvisí s nejdelší rodičovskou dovolenou na světě?

Po zrušení jeslí nastal problém, co s matkami, které musely odejít ze zaměstnání, protože neměly kam dát děti. Tehdejší vláda Václava Klause se bála nezaměstnanosti jako čert kříže, a tak usoudila, že nejlepší bude nechat ženy doma. Do hry vstoupili také lidovci, kteří jako jediná politická strana měli zájem o rodinnou politiku, a v roce 1996 prosadili, že kdo chce dostat celý rodičovský příspěvek, musí zůstat doma až do čtyř let věku dítěte. Teprve od roku 2008 lze čerpat celý rodičovský příspěvek už od dvou let věku dítěte.

Proč u nás po rušení jeslí stáních nezafungovala neviditelná ruka trhu, a nevznikly stovky jeslí soukromých?

Ruka trhu částečně funguje, ale soukromé jesle jsou dost drahé, stojí dvanáct až třináct tisíc korun, ale pro mladou rodinu i pět tisíc poměrně vysoká částka. Žena obvykle nechce s malým dítětem nastoupit na celý úvazek, takže na polovičním úvazku vydělává průměrně třinást tisíc korun hrubého. Proto je žádoucí státní intervence. Například rozšiřovat kapacity stávajících státních a městských školek, aby tam mohly chodit děti už od dvou let.

A co mini-jesle, dětské skupiny. Ty situaci neřeší?

Částečně zaplnily díru na trhu, ale jejich počet stále nestačí.

Dětští psychologové míní, že pro dítě je přínosnější, když zůstane s matkou minimálně tři roky doma.

Nenašel jsem v odborném tisku žádnou studii nebo výsledky výzkumu na toto téma. Není jasné, jestli dětem pobyt v jeslích škodí, nebo prospívá. Existují ale zkušenosti z Německa, kde provedli rozsáhlý výzkum na vzorku 36 tisíc dětí ve věku mezi jedním až třemi roky. Závěry studie hovoří o jejich pozitivním vlivu na potomky ze sociálně slabých rodin, kde nemají příliš stimulující péči. Například jim nikdo nečte knížky, nevypráví si s nimi a většinu dne jenom sledují televizi. V lépe vzdělaných rodinách se žádné pozitivní, ani negativní efekty z pobytu v jeslích neprojevily.

Prosperita české ekonomiky tedy souvisí s větším počtem jeslí. Můžete pro toto tvrzení uvést pádné argumenty?

Stát by neměl náklady na jesle vnímat jako výdaje, které se projídají, ale jako investice s vysokou návratností. Ženy chodí do práce, platí daně a děti lépe zvládnou následující vzdělání, protože základní škola je postavena na absolvování předškolní výuky. Lepší zvládnutí školy má dopad na budoucí zaměstnání a další kariéru… Nikdo například nezpochybňuje, když deset kilometrů dálnice stojí 10 miliard! Kdybychom dali na stavbu jeslí tutéž částku, pravděpodobně by to mělo větší společensky dopad než dálnice. Je i další argument; na vysokých školách studuje přibližně stejný počet žen i mužů. Většina absolventek ale po několika letech zůstává v průměru čtyři až pět let doma s dětmi a nevyužité vzdělání stojí hodně veřejných peněz. Když člověk, jedno zda žena nebo muž, přeruší na několik let svojí profesi, má to velký vliv na jeho produktivitu. Není v kontaktu s vývojem v oboru, klesá schopnost chodit pravidelně do práce. Takže po zrušení jeslí nevyužívá polovina lidí v produktivním věku svůj pracovní potenciál a hází ho do koše. Ztráty jsou dlouhodobé a nejvíce u žen.

Uvědomují si ženy ekonomická rizika spojená s několikaletou rodičovskou dovolenou? Třeba, že budou mít nízký plat a později malý důchod…

Máme spoustu nepřímých důkazů, že poptávka žen po zaměstnání existuje. Ženy si rizika uvědomují. Proto jich plno pracuje na živnostenský list, hledají flexibilní práci, při které by mohly zároveň pečovat o dítě. Také zareagovaly na možnost vyčerpat celý rodičovský příspěvek během dvou let. Zároveň víme, že dětské skupiny a soukromé jesle praskají ve švech. Je patrné, že matky jsou ochotné zkracovat pobyt doma, přitom většina politiků říká, že matky chtějí být doma a stát jim to má umožnit.

A důvod?

Podle mě jsou politici částečně ovlivněni jistou představou o roli ženy. Politici z pravice i levice se shodli na modelu, že žena se má spíš starat o domácnost a kariéra je pro ni až na druhém místě. Levice tento model podporovala sociálními dávkami, pravice má zase tendenci vnímat ženu konzervativně, jako udržitelku rodu.

Proč ekonomické argumenty o výhodnosti jeslí nezabírají u politiků?

Ekonomická fakta jsou přebita názorem, že dítě bude v jeslích trpět. Dětští psychologové to sice nemůžou doložit žádným rozsáhlým výzkumem, ale většina politiků jim tohle věří.

A když se uvedou ony výsledky z Německa…?

Snažíme se je prezentovat, ale v Česku se ve společenských vědách výzkum založený na důkazech příliš nerozšířil. Navíc rodinná politika muže moc nezajímá, podle nich jde o ženskou věc a tím diskuse končí. Nezájem politiků o řešení výstižně ilustruje příklad z parlamentu. Poslanci hlasovali o návrhu, aby stávající školky měly povinnost přijímat i dvouleté děti. Pár dní před projednáváním této změny zákona napsal Andrej Babiš rozsáhlý článek do MF DNES o nutnosti vrátit matky do práce. A? Poslanci Hnutí ANO návrh nepodpořili.

Co situaci u nás zlepší?

Koncepční nedostatek vidím v tom, že většina daní a odvodů jde do státního rozpočtu, nikoliv do obecní pokladny. Kdyby obce dostávaly přímé dotace na provoz mikro-jeslí a dětských skupin nemusely by žádat o peníze z evropských fondů, což je administrativně náročné. Navíc není jasné, jak dlouho budou tyto finance k dispozici. Až peníze z EU dojdou, přijdou problémy. Proto by se měl stát postarat o spolehlivý přísun peněz. Zároveň by školky měly mít povinnost přijímat dvouleté děti, protože ty na rozdíl od mikro-jeslí a dětských skupin fungovat budou.

V zemích, kde hospodářská a sociální politika funguje trochu inteligentněji, se snaží zapojovat matky malých dětí do práce postupně. S tím souviselo i jedno z témat mého výzkumu, že je potřeba mít dostatečnou nabídku částečných úvazků. Tato možnost v Česku chybí. Firmy nemají zájem, protože za částečný úvazek platí příliš vysoké daně, což vadí zejména u nízkopříjmových profesí. Daňová překážka brání matkám vracet se zvolna na trh práce. Matky by také měly mít možnost se vybrat, jak dlouho nechávat dítě v jeslích, a to v rozmezí od jedné do osmi hodin. Ženy, které chtějí pracovat, by se tak snadněji vracely do zaměstnání.

Máme tedy perspektivu?

Jsem optimista. Rostoucí životní úroveň otevírá rodinám oči, takže vidí, jaké možnosti se nabízejí, když matka pracuje alespoň na půl úvazku a může dávat dítě do jeslí, nebo od dvou let do školky. Ženy s odkládáním porodu také získávají více zkušeností na trhu práce. Ale uběhne ještě nějaká doba, než si ženy v Česku prosadí zřizování většího počtu jeslí. V sousedním Německu to trvalo osm let.

Rodičovská dovolená v zemích EU

Zdroj: MISSOC ANALYSIS

Autor: Josef Matyáš

Foto: depositphotos.com/poznyakov