Otec vlasti či největší Čech, tak se často označuje jedna z nejdůležitějších postav našich dějin, císař a král Karel IV. Od jeho narození uplynulo více než sedm století, ale jeho příběh i životní cesta stále vzbuzuje obdiv. Jaký byl tento fenomenální panovník a co tajil před svými poddanými?
Jeho život začal i skončil v Praze. Narodil se 14. května 1316 na Starém městě pražském. Jeho matkou byla Eliška Přemyslovna, poslední dědička tohoto slavného rodu. Otcem byl cizinec, král a vojevůdce Jan Lucemburský. Při křtu získal jméno Václav a jméno Karel mu bylo přiřknuto až o sedm let později, při biřmování ve Francii. Za kmotra mu šel francouzský král Karel IV. Sličný, jehož jméno tehdy přijal. Tento vzdělaný panovník si mladého hocha oblíbil a podporoval jeho studia jazyků i humanitních předmětů.
Vzdělaný král a císař
Římský císař a český král Karel IV. byl na tehdejší, ale i dnešní dobu velmi výjimečnou osobností. Hovořil pěti jazyky – francouzsky, italsky, latinsky, německy a česky. Naši řeč si osvojil až tehdy, kdy se stal českým králem.
Vzdělanost se ve 14. století mezi panovníky až tolik nenosila, ale Karel se z jejich řad vymykal. Přitahovala ho studia humanitních předmětů. Zajímal se o filozofii, teologii, měl i právnické vzdělání. Víru chápal pro život společnosti jako zásadní a jeho zbožnost byla příkladná.
Král bojovník a milovník
Není tajemstvím, že Karel IV. Miloval souboje a rád pobýval v přítomnosti mladých žen. Když mu bylo 17 let, užíval si společně s otecemživota plnými doušky. Otec, tehdy vdovec, nemusel mít černé svědomí, ale Karel byl od svých sedmi let sezdán s Markétou z Valois, které se také říká Blanka, a trápily ho výčitky. Zlom nastal v srpnu 1333, kdy měl budoucí panovník sen, že byl jeho příteli uťat úd, protože zhřešil. Později obdržel zprávu, že dotyčný zemřel při obléhání hradu, což bral jako znamení a začal „sekat dobrotu“.
Nestalo se tak však zcela. V posledním roce života, Karel IV. oficiálně uznal svého levobočka, syna Viléma Guillauma, i když to lehce poskvrnilo jeho zbožný obraz. Potomka zplodil během pobytu v Burgundsku a později se ho snažil zabezpečit a dobře oženit. O dalším osudu nemanželského syna se však více neví.
Pozorný manžel
Ženatý byl Karel IV. celkem čtyřikrát. První manželkou byla již zmíněná Blanka z Valois. Ta byla stejně stará jako její choť a jako pár začali žít roku 1334. Po jejím příjezdu do Čech si brzy získala poddané na svou stranu. Naučila se česky a se svým chotěm prožívala první úspěchy i neúspěchy. Do oka však nepadla druhé manželce Jana Lucembruského, Beatrix Bourbonské, a rozpory byly na světě. Blanka zemřela 1. srpna 1348. Bylo jí 32 let.
Manželkou číslo dva, se stala Anna Falcká. Bylo to pouhý rok po smrti Blanky a sňatek měl hlavně diplomatický charakter. Karlovi se díky němu podařilo rozbít koalici obávaných Vittelsbachů a nebezpečí války díky tomu pominulo. Anna byla údajně velmi krásná a Karlovi porodila roku 1350 syna Václava. Panovník byl údajně velmi šťastný, nelenil a mladému kralevici našel manželku, tehdy jedenáctiletou Annu Svídnickou. Syn se však dožil pouhých dvou let a o třináct měsíců později umírá i Anna Falcká.
Ani tentokrát Karel IV. dlouho nezahálel a roztočil diplomatická jednání. Anna Svídnická, určená původně pro syna Václava, se stala manželkou s pořadovým číslem tři. Karel IV. sňatkem upevnil vztahy s Polskem, Uhry a navíc získal tučné věno. Křehká Anna si s přemýšlivým Karlem velmi rozuměla a její podobizny zdobí fresky na Karlštejně. Anna umírá při porodu třetího dítěte a panovník je z její smrti velmi zdrcen.
Bez manželky opět zůstává pouhý rok a jeho poslední vyvolenou se stává o třicet let mladší Alžběta Pomořanská, které se říká také Eliška. Byť o tři dekády mladší, byla Eliška velmi chápající, energickou a mimořádně tělesně vybavenou ženou. Tradují se legendy že lámala meče a její postava připomínala spíše zápasnici než panovnici. Svého manžela však vroucně milovala a porodila mu šest dětí. Po Karlově smrti se uchýlila do Hradce Králové, kde zůstala až do své smrti v roce 1393.
Tajemství
Rok 1350 byl v životě Karla IV. přelomový. Narodil se mu syn Václav, ale na veřejnosti se skoro neobjevoval. Proč? Tajemství bylo odhaleno až při průzkumu jeho kostry ve 20. století.
Milovník soubojů se často vydával bojovat inkognito, s korouhví bez označení. Za to byl také kárán papežem Klimentem VI. A na podzim 1350 se mu tento dobrodružný způsob života stal málem osudným. Při jednom turnaji totiž utrpěl devastující zranění. Dle dnešních lékařů lze zranění připodobnit k tomu, jakoby mu na obličej spadlo 80 kilové závaží. Došlo ke čtyřnásobné zlomenině dolní čelisti, závažnému poranění krční páteře i krvácení do páteřního kanálu. Karel strávil mnoho měsíců na lůžku, bojoval o život a usilovně se modlil. Nakonec přežil a jistě za to může jeho houževnatost a schopnost snášet bolest, ale také tehdejší lékaři chirurgové, kteří odvedli skvělou práci.
Následky zranění si panovník nesl po zbytek života. Nemohl otáčet hlavou a jak je patrné na mnoha freskách z pozdější doby, byla jeho postava v důsledku poranění krční páteře shrbená.
Po zranění se český král musel své záliby v turnajích a bojích vzdát a z krále rytíře se stal král diplomat.
Za života Karla IV. české země vzkvétaly. Panovník, který byl svým způsobem vizionářem, se chtěl vyrovnat ostatním vyspělých zemím, zhusta budoval a rozšiřoval území. Karel IV. se dožil na tehdejší dobu úctyhodného věku 62 let. Umírá v Praze, 29. listopadu 1378 na zápal plic.
Foto: Depositphotos.com, Pixabay.com_Víťa Válka
