Jakub Kohák: Všechno, co dělám, dělám rád!

Jako třetího jsem pro naši „rubriku“ o zajímavých mužích oslovila Jakuba Koháka. Jakub je známým hercem a moderátorem, ale je i spisovatelem, režisérem a fotografem. Povídání s ním bylo zábavné a místy až překvapivě filozofické.

Mimo své náročné pracovní aktivity relaxuje rád v přírodě, zastavuje se například nad letem ptáků a říká pak, že se mu díky tomu rozjasní celý den. Přál by si, aby lidi žili svůj osobní život sami za sebe, odklonili se od „placatých“ věcí jako je počítač, mobil a šli ven a udělali si procházku, a viděli, jak funguje svět. Když ho něco neosloví, nebo není ztotožněný s nabídnutou rolí, tak se tím prostě nezabývá a ani se o tom nechce dále zdržovat mluvit.

Jakube, vím o vás, že jste hercem, moderátorem, dokonce i spisovatelem a režisérem, pracujete v rádiu… Možná jsem ani nevyjmenovala všechno. Jaká role vás z toho nejvíce baví či vám nejvíc sedí?

A ještě jsem fotograf, to jste tam zapomněla zmínit. Já všechno co dělám, tak dělám rád.  A všechno co dělám, mi sedí nejvíc. Ještě jsem malíř a sochař (smích), ale to jsem ještě nezkoušel, ale hodně by mě to bavilo. Měl jsem také výstavu fotografií, a byla dost úspěšná. Byly to fotografie mima Čejky, hodně jsem vždy obdivoval, tak jsem mu chtěl vzdát hold. 21 Čejků-oko bere (smích), ale hlavně oni v té galerii mají 21 rámů, takže jsem udělal 21 fotografií, a proto se ta výstava i tak jmenovala. A myslím, že bych byl třeba i dobrým katem (smích). Velmi mě totiž rozčilují lidé, kteří škodí a ubližují druhým. To nemám rád, a raději se jim vyhýbám. Ale naštěstí jich moc nepotkávám nebo se přirozeně moc blízko mě nevyskytují.

Když se však vrátíme k první otázce, která role vám opravdu nejvíce sedí, a kterou jsme třeba ani nezmínili, která to doopravdy je?

Tak to jsem král (smích). Jsem králem poroty v pořadu Tvoje tvář má známý hlas. Byl jsem předsedou, prezidentem a nyní jsem králem. A to je dobré, protože my všichni říkají „pane králi“, a to mi dělá dobře (smích), to je nádherné poslání. Králové šíří dobro, pozitivní dobro. Ptáte se, jak se to projevuje a jak šířím dobro já? No tím, že se lidé na sebe usmívají, nefackují se, mají se rádi. Ale mě opravdu baví vše, co jsem zmínil. Jinak by to na tom seznamu nebylo.

I když děláte ty věci rád a baví vás to, určitě je děláte s vysokým nasazením, a tolik rolí zastupovat přece vyžaduje nějakou kondici. Kde tu kondici berete?

Odmalička sportuji. Hrál jsem vrcholově basketball a fotbal. Nyní mi zbyl už jenom fotbal a občas chodím na florbal. A kromě toho mám speciální výživu. Mám krabičkovou dietu. Zpevnil jsem tělo, zhubnul jsem, beru vitamíny, různé regenerační prostředky a chodím do posilovny. Jógu necvičím a ani nemedituji. Není to potřeba (smích), jógu ať cvičí ženy. A jak pracuji s myslí? Mysl je vyživována podstatou života, vzduchem, vodou, světlem, vyživuje se tedy sama. Mně stačí například, když letí po obloze nějaký zajímavý pták, to mě hned naplní ohromným štěstím. Nebo jsem šel po parku, fouknul vítr a spadlo několik desítek listů na zem. Ten proces padání listí byl neuvěřitelný. A to mě naplňuje, takže tak nějak plynu s přítomností a co se mi líbí, tak to k sobě pustím, a co ne, tak to odkloním a vůbec to neřeším. Jsem vlastně trvale spokojený.

Jste velmi vyrovnaný člověk, to je vidět už na první pohled.  Ale co mezilidské vztahy? Jak ty vnímáte, zvláště v dnešní době?

Lidé se dost rozcházejí, ale to bylo vždycky – jen dříve to více odkládali a zvažovali to kvůli dětem. Myslím, že dnes dělají lidi náhlejší rozhodnutí a někdy je to zbytečné. Najít dnes harmonii je trochu složitější, protože každý má tolik možností, vlivů, které nás ruší.

Je toho obrovské množství – internet, mobily, televize, média. Je to těžké, ale bojovat se musí. Děti, to je naše budoucnost.

Vraťme se prosím ještě k jedné z vašich rolí a tím je spisovatel…

Mám v plánu napsat knihu. Sice mi už byly vydány dvě, tam ovšem šlo o soubor článků a sloupků, které jsem psal pro noviny. Jedno jsou příběhy, postřehy ze života pro deník Metro a to další jsou mystifikační články pro Mladou frontu, rubrika Objev. Ta fungovala tak, že fotografové pracující pro MF dodávali do redakce snímky a Martin Komárek s Ladislavem Vereckým vždy k vhodnému snímku napsali mystifikační článek. Po odchodu pana Vereckého tu práci nabídli mně, psal jsem je šest let. Poté se z toho vytvořila kniha. A moje plánované dílo? Byl by to detektivní román pro děti s kriminálně-komediálními prvky.

A co nějaká další práce pro děti? Vím o vás, že se angažujete i v mnoha různých charitativních projektech. Co vás na tom baví?

Když někdo usoudí, že jsem pro jeho projekt důležitý, a potřebuje moji tvář nebo cokoliv jiného k propagaci prospěšné věci, tak mě to potěší a většinou se zúčastním. Vážím si toho zájmu.

Jaký projekt jste tedy podpořil v poslední době?

Jakubovi zvoní telefon, sám k tomu říká: “ Vidíte NEBRAT, to už jsem vyselektoval, že už se tím číslem nemám nikdy zabývat a takto to dělám se všemi, kteří mě obtěžují (smích)“….Když se však vrátím k charitě, tak mě nyní oslovili z alzheimer centra, dělali kalendář, tak jsem jim v tom dost pomáhal. Nebo KlokArt, to je projekt pro děti z Klokánků. Výtvarník a známá osobnost navrhnou motiv, ten se přenese na produkt, a jeho prodej podpoří děti z Klokánků. Tam jsem spolupracoval s Pop machine. Mně se vždy líbily mexické lebky, tak oni to vytvořili takto, jak to vidíte na mém tričku, barevnou lebku s mou podobiznou. Mají spoustu dalších produktů, a vše můžete vidět včetně „mé lebky“ na jejich webových stránkách.

Na čem nyní pracujete, a máte před sebou nějaký důležitý a zajímavý plán?

Nyní dělám reklamu na pivo, do toho moderuji, do toho jezdíme s Partičkou na představení po republice, rodina, sport, zábava…..A chtěl bych natočit film, ale nenapíšu k němu bohužel scénář, a zatím jsem nenašel vhodného scénáristu, tak uvidíme jak se to do budoucna vyvrbí.

Na závěr. Jste dost klidný člověk, ale je něco co vás v životě popuzuje? Štve? A co byste vzkázal ženám?

Hloupost, malost a zloba ve všech podobách a odvětvích. A co bych vzkázal ženám? Chtěl bych jim vzkázat, aby byly na muže hodné, že to taky nemají lehké, někdy i něco zapomenou. Brát to tak jak to je, a moc to neřešit. Proč si to tady dělat špatný na tom světě, že jo? Za chvíli je stejně konec. Zbytečně si to nekomplikovat a být milí a pozitivní. Dokud to jde, dokud jsme tady.

Foto: Profimedia