Kvetoucí sad člověka magicky přitahuje, stejně park nebo les. V Dolních Břežanech, to dělá hřbitov. Jak to? Nízké kamenné zídky svírající pomyslné kruhy mají průzory; kukátka ze světa mrtvých mezi živé a naopak. Jinde budí říše smrti strach, tady ne. Nový břežanský hřbitov je jemně živý, chmury mají smůlu. Areál působí jako náznak oppida, tichá zahrada artefaktů… Hroby? Ano, jsou tu.
Kolem jedenácté osvěcuje sluneční paprsek na jedné ze čtyř bran hřbitova instalaci červených skel, odpoledne víc ta modrá… Nově vysazené mladé listnáče nechá slunce během dne v jejich stínech na trávě prodloužit, pak je krátí. Hra stínů, úhlů i barev v místě, kde „se dohrálo“, není nemístná. Na tom hřbitově je duši milo. Řečeno ústy té, která je ještě v těle…
Z kola dolů
Louka za obcí a na ní magnet pro oči i nohy… Tak lze definovat nový hřbitov v Dolních Břežanech. „Krása, jen by nemuselo tak foukat,“ říká Honza, pětapadesátiletý cyklista. Jezdí po „hřbitovní“ cyklostezce č. 8226 z Oleška do Zlatník často. „Pravidelně tady zastavuju. Když je teplo, sednu si na hřbitově a chvíli se opaluju. Dávám relax před návštěvou hostince. Tady je radost ležet,“ směje se. Občas se v neotřelé oáze zdrží i turisté, kterým tudy vede zelená značka, a trochu jiný hřbitov láká i umělce; zpívají tu. Konečně, ono místo posledního spočinutí má i umělec na svědomí! Je dílem českého zahradního architekta Zdeňka Santnera, který za něj získal zlato v Grand Prix architektů kategorie Krajinná architektura. To bylo tak…
V roce 2014 schvalovali radní Dolních Břežan nový strategický plán a z komunitního projednávání, z debat s občany vyšlo… „Místní chtěli hřbitov sami. Tady nikdy nebyl, pohřbívalo se ve Zlatníkách nebo v Praze. A Zlatníky mají plno,“ vzpomíná břežanský starosta, inženýr Věslav Michalik, na akt rozhodnutí. Napřed se sháněl pro pohřebiště pozemek. Byl vybrán ten, na němž zastupitelé ani v budoucnu nechtěli stavět, měl být přirozeným koncem obce navazujícím na lesy v břežanském údolí. „Měli jsme v živé paměti skvělou parkovou spolupráci – v intravilánu obce – se Zdeňkem Sendlerem, tak jsme opět oslovili jeho,“ míní první muž Dolních Břežan.
Hlasy proti? Nebyly, nejsou nebo mlčí…
Pojmout hřbitov trochu jako park, a to nejen s odkazem na keltskou minulost, je neotřelé. Dát pohřebišti tvar soustředných kruhů z různých zídek je též novinka. Zdálo by se, že konzervativce rozladí, ale ne. Architekt projektu vytvořil krásnou krajinu a podařilo se mu převrátit pojetí hřbitova do podoby kouzelného prostoru, zněla slova poroty hodnotící Sendlerův návrh. „Nikoho tady nemáme, ale chodím občas kolem s pejskem na procházky. Hezký hřbitov, dobré je, že je tam vidět, žádná temná zákoutí, aby se tam člověk bál jít,“ zní hlas lidu – tady Aleny Součkové. Není sama, kdo nápad chválí.
„Nikdo proti návrhu nevystoupil, nekřičel, že se mu ten styl v otevřené krajině nelíbí. Lidé žijící v bezprostřední blízkosti se zprvu lekli, když slyšeli, že tu bude hřbitov. Ovšem zjištění, že zde nebude vysoká zeď a budou de facto sousedit s parkem, je uklidnilo,“ krčí rameny starosta.
Důvodů pro klid je asi víc. Možná i to, že nový hřbitov je samá symbolika, v níž si každý něco najde. Kouzlo má i jeho „vzdušnost“, což je zřejmě dočasné; zatím je tu na deset hrobů. „I uspořádání hrobů do soustředných kružnic může působit časem pro oko vlídně. Máme urnové hroby, máme i ty klasické, ale pro všechny platí geodetický řád. Byť by se mohlo jejich umístění zdát ad hoc,“ doplňuje ing. Michalik.
Kruh jako symbol věčnosti, harmonie, celistvosti má sílu, ale působí i praktické těžkosti. Hroby v kruhu nejsou obdélníčky, ale lichoběžníky, což… „Přináší drobné potíže při zadávání díla kameníkům. Zprvu museli některé práce i opravit, na to dohlíží naše matrikářka,“ přidává doušku Dolnobřežanský starosta, „jehož“ hřbitov obsahuje i rozptylovou loučku. Ta je mimo kruh.
Temný křížů řad…
„… to nejsou kříže, to můj sad!“ Tady by Erbenův umrlec splakal nad výdělkem. Tohle není ponurý hřbitov, jako u Velhartic, kam vlekl v básni Svatební košile svou milou, kde je navíc temný kostel sv. Máří Magdaleny i márnice a údajně se tu dějí paranormální jevy.
„Nechceme, aby se na hřbitově stavěly obří hrobky či mohyly. Stejně z veřejné diskuse vyšlo, že tam není třeba ani žádný přístřešek či kaplička,“ míní starosta. Zatím je „plácek“ více než hrobnickým prostorem, dílnou zahradnickou. Jde totiž o čtyři hektary upravené zeleně; navíc základní kříž tvoří dvě dvouřadé na sebe kolmé aleje z lip a čtyř dubů. Opět odkaz na keltskou minulost! „Paranormální jevy? Ne. Ale fyzikální zákony ano… Když se člověk postaví na hřbitově do jeho vnitřního kruhu a něco řekne, hlas zesílí. Úžasný reproduktor! To působí dokonale, protože v těch místech se můžou konat obřady a rozloučení pod širým nebem,“ tvrdí Michalik. Celý hřbitov je „obklíčen“ kamennými zídkami a habrovými stěnami obtočenými kolem středu kříže. Z nadhledu vše skutečně vypadá jako kříž keltský kříž či sluneční…
Jak řečeno: radost tu ležet, ale pozor… Možnost pronajmout si zde hřbitovní místo je dáno zdejším či těm majícím k Dolní Břežanům historický vztah. Důvod? Celý projet se 400 hrobovými místy stál téměř 11 milionů „břežanských“ korun, a má za ně sloužit lidem v této obci.
„Místo má pietní charakter, ale když tu zazpívá v létě sbor chorály, proč ne?“ uzavírá starosta, průkopník hřbitovní novinky!
Text a foto: Michaela Šmerglová
P. S. Ze čtyř kovaných bran majících vitráže symbolizující čtyři živly, se na dolnobřežanský hřbitov otevírají jen dvě. V sousedství se buduje školka…
