Domů Trendy Historie plesů a okázalost šatů

Historie plesů a okázalost šatů

30.1.2020

Čas plesů je v plném proudu. Tančí se ve vídeňské Opeře, na pražském Žofíně, v hotelu Grand v Brně, na Výstavišti Flora v Olomouci… tančí se všude, kde to lze. Tak jako dnes se tančí už od 15. století.

Společenská událost, jakou je ples, může způsobit i znamenat ledasco… Může být oslavou radosti z tance, může být oslavou blížící se maturity a cestou k „drobným“ na její zapití, může být výkladní skříní firem, škol, setkáním cechů… A dá se na něm stát i hvězdou! Konečně roku 1837 se na Jiřinkovém plese v České Skalici stala jeho královnou Božena Panklová – tehdy pár hodin Němcová. Budoucí spisovatelka se totiž téhož dne vdala.

Tam se musí…

Ve Vídni – světovém plesovém centru – se každoročně koná 450 plesů! Na každém se rozhodně tančí valčík, a ten kdo (hlavně) v rakouské metropoli něco znamená, ho musí vytáčet na opulentním Operním plese, na Plese Vídeňských filharmoniků či při Hofburg Silvester Ball; Silvestrovském plese v Hofburgu. Ty patří k těm TOP. Snobské? Tradiční? Vlivové? Zábavné…

Tanec patřil k člověku odedávna, provázel už řadu pohanských svátků a zvyků. Toto ale nelze považovat za plesání. Zelenou dalo plesům v dnešním pojetí až 15. a 16. století. Plesy mající přísný řád se v té době konaly především na feudálních španělských a francouzských sídlech a dvorech. V jejich rámci se tančil hlavně pomalý ceremoniální italsko-španělský tanec pavana, později nastoupil francouzský menuet. Oba párové, ale opatrně párové, tance. Leč sofistikované…

V 17. století se stal spolutvůrcem v této sféře i sám král Ludvík XIII., ten vytvořil párový merleson; tanec o šestnácti figurách trvající hodinu. Následoval jej kotilion, který se tančíval na závěr… Proč? Obsahoval prvky všech tehdy známých tanečků.

Šlechta, lid… a zase smetánka

Plesy se ze zmíněných dvorů šířily dál do Anglie, Rakousko-Uherska, Německa, Ruska… Tance typu valčík, se na scénu však dostávají až na konci 18. století. Pozor! Paradoxně zrovna valčík nebyl z počátku přijat nadšeně, byl označován za nemravný. Ano, vždyť šlo o tanec vyvinutý z „hopsání horalů“.

Elegantnímu valčíku, který si oblíbila běžná i dvořanská Vídeň, zdejší konzervativní šlechta nakonec udělila stopku. Zastánci přísné výchovy apelovali na úřady a… Rakouský dvorní ministerský výnos z 18. března 1758 valčík zakázal jako: škodlivý zdraví a hříšný. Důvodem bylo velmi těsné držení páru, možné jiskření, i jeho lehkost. Vzdor tomu se valčík „vytočil“ za hranice směr Paříž i dvůr ruské carevny Kateřiny II. Veliké. Ovšem i tato panovnice řekla valčíku. NE! Na svém dvoře jej zakázala… To Paříž si jej zamilovala.

Bál je náš

V době konání Vídeňského kongresu – 1814 až 1815 -, při jehož příležitosti se konaly honosné plesy, byl už valčík v milosti.

(Konečně byl to místní rodák Johan Strauss starší, kdo se zasadil o nejvyšší popularitu valčíku 152 úspěšnými skladbami, které hrál se svým orchestrem od Vídně po Londýn.)

Roku 1830 se přidala k tancům polka mířící z východních Čech; i do ní se zahleděl skladatel Johann Strauss, který ji přijel do Prahy obhlédnout…(Posléze jich sám několik napsal!)

V průběhu 19. století se plesy rozšířily a změnily podobu, začalo se jim říkat bály, a už v ten čas je pořádaly různé spolky. Bály tak už nebyly výsadou aristokracie a vyšších vrstev. První český se konal v únoru roku 1840 za vlády Ferdinanda V. A viník? Václav Filípek buditel, novinář, překladatel a divadelník. On spolu s J. K. Tylem apeloval na rozjezd českého společenského života a tudíž i na konání plesů obrozeneckých. Výsledkem bylo, že se v pražském Konviktském sále konal první veřejný český bál. Toho se účastnila pražská intelektuální společnost počínaje Karlem Hynkem Máchou a Karlem Sabinou konče. Bál i výzdoba byly v národních barvách a v sále se hovořilo pouze česky… Dnes pořádají specifické bály dobrovolní hasiči, zahradníci, medici… ale i radnice měst.

Přehlídka rób, líčení i ušlechtilosti

Zatímco v roce 1840 měly na zmíněném plese dámy nabírané sukně, šněrovačky a to v klasických materiálech, jako je přírodní hedvábí, taft či krajka… dnešní stav je jiný. I když vše se opakuje, i móda; střídají se střízlivé styly se zdobnějšími. Třeba zrovna v čase empíru se nosily volné šaty, ale biedermeier (doba českého plesu) vše umravnil.

A nyní? Plesová sezóna představuje kulturní vrchol roku. Plesy jsou tak šancí dát vyniknout práci módních tvůrců, šperkařů, stylistů, kadeřníků… ale i odvaze a extravaganci zúčastněných dam a pánů. Jsou i přehlídkou majetku. Moderátorka Gábina Partyšová na velkém plese „Ples jako Brno“ letos předvedla vlastní šperky za čtvrt milionu. „ Je to vzpomínkový set. Hodinky a prstýnky jsou od Chopardu. Byl to dárek od prvního manžela,“ komentovala vše Partyšová. Dlužno naznačit, že tím dělala reklamu své šperkovnici. To česká ex-Miss, modelka Nikol Švantnerová, předvedla loni na Česko-Slovenském plese šperky za čtyři miliony korun. Leč v majetku Alo diamonds.

Výjimku v této branži tvoří maškarní bál; odnož klasických plesů, ale oblíbená už v minulosti. Maškarní se v Evropě objevují od 18. století, kdy účastníci plesů – zpočátku opět ve dvorské a zámecké sféře – přicházeli na akci v maskách. Proč? Pro větší zábavu. Na tanečních „pláccích“ se ruku v ruce s tím objevily škrabošky, sloužící k ukrytí identity; maska či škraboška nezřídka uvolnila mrav dotyčného, umožnila říkat víc, než mohl bez ní… Být schován znamená i svobodu.

Dámská volenka, pánové…

Ples žádá nejen skvělé hudební těleso, architektonicky výrazný a úctyhodný prostor a sál, ale i etiketu, která na něm vládne. Etiketa však není jednotná. To, co bylo třeba dodržet u šlechtických bálů, by dnes mnozí neunesli ani nezvládli. Mravy a zásady se mění. Každopádně lze říci, že stále pevně mezi hlavní zásady patří pro dámy dlouhé plesové šaty. Šaty nemají být bílé barvy, neb ta je vyhrazena šatům svatebním. U pánů je samozřejmostí odpovídající oblek…

V druhé půli devatenáctého století si dámy potrpěly i na taneční pořádek. Oč šlo? O malou knížku obsahující seznam tanců pro daný ples. Na levé straně byly uvedeny tance před půlnocí, na pravé ty po ní… Pánové se dané ženě zapsali k určitému tanci a ona si následně vybírala; ideální bylo, když tu stál na každý tanec jeden tanečník. U oné knížky byla malá tužka zdobená kovovým či slonovinovým poutkem a připevněna ke knize… Tenhle jasný přehled dával večeru řád a předcházel faux pas. Ony pořádky byly z různých materiálů, měly různý tvar, to dle vkusu či nevkusu objednatele a tvůrce i estetických požadavků doby. Třeba na věnečku konaném v České Lípě 26. 5. 1906 se dle jednoho zachovaného tanečního pořádku do půlnoci hrálo 6 skladeb: 4x valčík, 1x kotilion, 1x lanciers, po půlnoci 7 skladeb: 5x valčík, 1x lanciers, 1x kotilion… Z výčtu plyne, že vévodil valčík.

Vějíř a Žofín

K plesům v minulosti patřily též vějíře. Sloužily primárně k regeneraci dámy, ale i jako prostředek k mimoverbální konverzaci. Existovala vějířová mluva; držela-li žena zavřený vějíř v levé ruce, naznačila, že by ráda tančila. Pokud byl v pravé, k tanci by ji těžko kdo nepřemluvil. Měla-li složený vějíř před ústy, naznačovala touhu po seznámení. Jestliže si jej přiložila k srdci, znamenalo to zamilovanost… Vějíře se do rukou dam dnes vracejí, ale jsou už spíš němým „ovívačem“, není dobré se na ně, coby mluvčí, spoléhat.

Co se dodržuje, je slavnostní výzdoba sálů, v nichž se tančí, ale i přísálí. Dál se pro tuto zábavu využívají historické a jedinečně krásné prostory. Vyhledávané jsou k tomu účelu sály zámků, starých lázeňských domů, mimořádných budov… Kupříkladu pražský Žofín. S jeho budováním začal po roce 1830 mlynář Václav Antonín Novotný, který ostrov koupil a postavil na něm rodinný dům, patrovou budovu restaurace i lázně. A restaurace měla už tenkrát taneční sály! Jejich otevíracím dnem byl 30. květen 1837, kdy se tu pořádal první bál. Bály Žofínu zůstaly, stejně jako výuka tance.

Letos se tu v únoru už po 64. odehraje Moravský ples, v březnu 79. Zahradnický ples nebo Žofínský Gala ples. V rytmu valčíku, waltzu, polky… se ale právě vlní celá ČR.

Plesy N°1