Organizované zájezdy, narvané hotely, masová turistika? Děkuji, nechci. Cestovat lze i jinak – lépe, a navíc úplně zadarmo. Jenom to chce odvahu nabídnout své soukromí jiným.
Jak zima začne skomírat, moje e-mailová schránka se pomalu plní. Nechtěli byste přijet do Thajska? Nabízíme rodinný dům blízko pobřeží. 3 + 1 v Berlíně. Chalupu v Dánsku. Letní byt v Itálii. Loft v New Yorku. Vilu na ostrově Mauricius.
Celý svět leží člověku u nohou, stačí jen chtít. Pro někoho čiré šílenství, pro jiného ten nejautentičtější možný způsob cestování v komfortu zařízeného domova a přitom zcela zadarmo. Oni přijedou k vám, vy k nim.
Arosa, Švýcarsko
Naše první výměna. Švýcarský učitelský pár Roseline a Kurt z Curychu jsou na cestě po Evropě na kolech a rádi by strávili pár dní v Praze – nechceme vyměnit?
„Klidně přijeďte,“ píšu jim. „My sice v tomto termínu měnit nemůžeme, ale máme volný pokoj.“ Milý pár padesátníků nepohrdne. Pochutnají si na domácí svíčkové s pivem, proběhnou Prahou a víkend uteče jako voda. „Kdy by se vám hodilo přijet do Švýcarska?“ ptají se při loučení. Nabízejí dům v Curychu nebo letní byt v Alpách. „Děkujeme,“ kroutíme hlavou. Jet se třemi dětmi recipročně na víkend do Švýcarska se zdá být jako příliš náročný špás.
„Víkend? Ale to samozřejmě ne! Přijeďte na celý týden!“ Aha! O pár měsíců později nesměle obcházíme dřevěnou horskou boudu v jednom z prominentních alpských lyžařských středisek jménem Arosa. Kolem se pnou zasněžené štíty, na stráních cinkají kravské zvony a my hledáme klíč. Je přesně tam, kde psala Roseline.
Horský byt voní dřevem, zpoza okének lemovaných kostkovými závěsy je vidět vláček, který do hor sváží další šťastlivce. V předsíni jsou k dispozici hole a horské brýle proti slunci, na kuchyňském stole leží pět permanentek na lanovky a pytlík lískových oříšků. „Ty mají veverky nejraději,“ stojí v uvítacím dopise. Kousek odtud je prý lesní cesta, kde jsou veverky zvyklé brát si od lidí oříšky přímo z ruky.
Veverčí stezka se ukáže být zlatým hřebem pobytu. Míjíme ji den co den krátkou zacházkou při cestě na lanovku, která nás vynáší vysoko k horským štítům, z nichž scházíme kolem bučících krav, roztroušených farem, horských potůčků, ledovců i borůvkových lánů zpátky do údolí. Pokud jsme měli zpočátku o výměnách nějaké pochyby, už se dávno rozplynuly jako ty obláčky nad námi.
Nieuwmunster, Belgie
Prázdniny, na něž budou naše děti vzpomínat jako na ty vůbec nejlepší. Starobylá bývalá fara ve vísce s hrstkou domů a kostelíkem, jehož špičatá věžička se vzpíná k nekonečnému obzoru nad rovinatými poli západních Flander. K moři je to odsud po cyklostezce necelé tři kilometry, v garáži stojí kola, plážová lehátka, nafukovací člun. Ale to nejlepší nás čeká za plotem.
Ohromná zahrada plná ovocných stromů a keřů a v ní výběhy pro dva oslíky, deset ovcí, patnáct slepic s kohoutem, králíky a morčata. Naše městské děti jsou na vrcholu blaha. O krmení zvířat svádějí kruté boje a ráno stojí před kurníkem frontu „na vajíčko“.
I my dospělí si připadáme jako Alenka v říši divů. Tady totiž bydlí staromilci. Po varné konvici či mikrovlnce ani vzdechu, marno hledat myčku či další vymoženosti. Tady se vaří v litinových hrncích na rozpálených kamnech. Kytičkové porcelánové nádobí je pečlivě vyskládáno ve starožitné kredenci, podlahy zdobí zachovalé secesní kachle ze začátku minulého století a uprostřed koupelny trůní obrovská vana na nožičkách. Retro kam oko dohlédne. Retro jsou i zdobené dveře na půdu, která v sobě ukrývá ohromnou spoustu pokladů. Dřevěné houpací koně, krabice s loutkami a panenky s porcelánovými hlavičkami, proutěné koše i houpací křeslo a rodinku netopýrů.
Život s netopýry, oslíky a čerstvými vajíčky k snídani si zamilujeme. Na kolech brouzdáme pobřežní krajinu protkanou cyklostezkami, stavíme hrady na písečných plážích za humny, cpeme se třešněmi a vlastně ty chudáky Belgičany litujeme, že s námi vyměnili tuhle bukolickou nádheru za pražskou výheň. Ti nás musí proklínat!
Neproklínají. V naší pražské knize hostů se přes dvě stránky vyjímá dětská kresba Karlštejna s pečlivě vymalovaným cimbuřím i okolními hustými lesy. „Děkujeme vám za nezapomenutelnou dovolenou,“ stojí u ní. „Naši kluci byli u vytržení z vašich hradů a lesů a nemohli se nabažit jízdy metrem. Byla to výjimečná exkurze do úplně jiného světa.“ Bingo!
P. S. Z 26 výměn, které máme na kontě, nám ani jednou nikdo nic neodcizil ani nezničil. Naučili jsme se dělat espreso po italsku a brousit nože po švýcarsku. Jednu belgickou rodinu jsme zachránili před pohromou, když jim během dovolené prasklo potrubí v domě. Díky výměnám nám přibyli noví přátelé, nikdy nám v létě neuschly kytky a došlo nám, že svět je v podstatě mnohem lepší, než jak to mnohdy vypadá z novinových titulků.
|
Prázdninové výměny – jak na to Výměnu soukromých domů a bytů zprostředkovává celá řada on-line serverů. Za paušální roční poplatek ve výši kolem 80 eur (cca 2100 Kč) si na nich můžete vytvořit profil, v něm představíte svůj byt či dům i tipy na zajímavosti v okolí a přidáte fotografie, případně preference, kdy a kam byste chtěli cestovat. A pak stačí psát a odpovídat. S vybranou rodinou se domluvíte po e-mailu či Skypu, sepíšete smlouvu o výměně a dohodnete se na předání klíčů. Možností je celá řada – vlídní sousedé, krabička od sirek zastrčená v přístěnku, poštou či osobně. Pak už se stačí jen sbalit a hurá za zbrusu novým dobrodružstvím. |
Text: Radka Smejkalová
