Jako jedna z oficiálně vyškolených asistentek poskytuje sexuální služby lidem s postižením. „Posilujeme jejich vůli žít,“ říká Vladana Augstenová (44), certifikovaná sexuologická pracovnice s tělem (tzv. bodyworker), podle níž bychom takovou pomoc potřebovali všichni.
Jste držitelkou certifikátu sexuální asistentky pro tělesně postižené. Co taková práce obnáší?
Je to vědomá práce s tělem, která může a nemusí zahrnovat pohlavní styk. Nepleťme si profesi sexuální asistentky a sexuální pracovnice. Sexuální pracovnice je prostitutka – a v tom označení nehledejte nic hanlivého. Zatímco prostitutky se snaží své klienty dlouhodobě udržet, my je naopak vedeme k samostatnosti, k tomu, aby si dokázali poradit se svojí sexualitou i bez nás. Takovou sexuální asistentkou může být třeba i tantrická masérka. Je to velice specifický a odborný druh služby, při níž se bere ohled na rizika spojená s klientovým handicapem.
Jaká rizika musíte zohlednit při práci s postiženými klienty?
Máme povědomí o různých druzích postižení a o tom, jak s nimi zacházet. Člověk, který nikdy nic podobného nezažil, může při kontaktu se svou sexualitou explodovat, může to s ním silně otřást. Ze své zkušenosti vím, že se může například dostavit třes, který nejde zastavit – sexuální energie je ta nejsilnější energie, kterou máme v těle. Takového člověka je potřeba uklidňovat, usměrňovat. Pracovala jsem s lidmi, kteří měli poškozené tělo, zkroucené ruce, záda, různé stupně skoliózy. Skrze sexuální energii jsme společně tělo dokázali srovnat. Tato práce má hluboký smysl.
Nemůžete postiženým lidem způsobit psychické trauma tím, že jim takové prožitky vnesete do života?
Naopak, pomáháme jim odblokovat i psychické problémy. Naše služby postižené klienty obohacují a posilují jejich vůli žít. Samozřejmě hrozí, že člověk, který doposud nemohl a nedokázal dát průchod své sexualitě, se může zamilovat a procházet frustrací z toho, že o toho, kdo ho přivedl k rozkoši, přichází. Proto je nutné dbát na to, aby mezi sexuální asistentkou a klientem nedocházelo k citovému prohlubování. Když my odejdeme, on musí být schopen bez nás dál žít a fungovat.
Prostitutky obecně o postižené klienty nemají zájem?
Málo postižených lidí mělo štěstí, že narazili na prostitutku, která měla hluboké sociální cítění a poskytla jim své služby. Navíc místa, kde by jejich potřeby mohly být uspokojovány, nebývají bezbariérová, vozíčkáři například nemají šanci se tam dostat.
Co mentálně postižení pacienti? Ti mají také své sexuální potřeby.
I mentálně postižený člověk, který nevnímá realitu kolem sebe, má sexuální potřeby. Ale protože jim nemůže popustit uzdu, tak se často chová agresivně. Tito lidé nechápou, co se to s nimi děje, jsou frustrovaní, a my jim na to dáváme tlumící léky. Třeba naše lektorka Nina z Berlína pracuje hlavně s mentálně postiženými klienty. Jsou to podle ní úžasné láskyplné bytosti nedegradované konzumním světem, které rovněž chtějí sdílet svoji intimní stránku.
Předpokládám, že práci sexuální asistentky nemůže dělat kdokoli.
To je dar, poslání. Vezměte si, že posvátnou prostituci dělaly bohyně, byly to uctívané ženy na nejvyšších místech hned vedle panovníků. Dodnes jsou místa na světě, kde je běžné, že mladí chlapci jsou posíláni ke zralým ženám, aby poznali kvalitní sex a mohli pak vést uspokojivý život. V sexbyznysu pracuje spousta úžasných žen, které milují své klienty, jsou to skvělé pečovatelky, které bychom mohli obdivovat za to, jak dokážou lidem pomáhat.
Společenské vnímání kněžek lásky je ale obecně nastavené dost jinak…
Sexuální energie je ta nejsilnější životodárná síla. Rozvíjí představivost, fantazii, chuť do života, vize. Jak jí můžeme opovrhovat, tvářit se, že to je něco hrozného, zač je nutné se stydět? Vždyť jsme díky ní přišli na svět. Když se nekultivuje a nerozvíjí, když se potlačuje, vede to k frustracím, depresím a agresivitě. Od toho se odvíjejí psychické problémy, které si v sobě neseme.
Proč má společnost potřebu sexualitu potlačovat?
Je to strach a boj o moc. Čemu nerozumíme, toho se bojíme. Je to vidět ve státech, kde má velký vliv náboženství. Podívejte se, jak potlačená je sexualita v muslimských zemích – a jaký tam často panuje teror, zlo, války.
Jak jste se vlastně k prostituci dostala?
V roce 2011 jsem se rozešla s partnerem a po podnikání mi zbyly dluhy, bála jsem se, že mi exekutoři zabaví byt. Tak jsem začala prodávat svoje tělo. Nešlo ale jenom o sex. Měla jsem určité vize a představy a vyšší cíle. Začala jsem jezdit na semináře a zajímala jsem se o princip posvátné prostituce, školila se v taoistických dýchacích technikách.
Mluvíte o prostituci otevřeně a pod vlastním jménem – nebojíte se pranýřování?
Nesetkala jsem se s ním. Nejhorší období v mém životě bylo, když jsem pranýřovala sama sebe za to, že jsem se dala na prostituci. Když jsem neměla úctu sama k sobě, tak jsem to zrcadlila i do svého okolí. Zpočátku mi slovo prostitutka vůbec nešlo ani vyslovit. Až posléze jsem pochopila, jak nesmírně to pro mě bylo přínosné. Teď jsem šťastná, že jsem tuhle životní výzvu přijala.
V čem byla zkušenost s prostitucí pro vás přínosná?
Pustila jsem se do výzkumu sama sebe. Čím více jsem k sobě nacházela sebeúcty a sebelásky, tím více se mi to zrcadlilo z mého okolí. Nakonec právě díky mužům a ženám v sexbyznysu a díky vlastnímu studiu a odborným školením jsem pochopila sama sebe. Dneska už mi slovo prostitutka nevadí.
Projekt sexuálních asistentek pro postižené je už na světě, co vás teď čeká dál?
Po roce a půl jsem skončila s poskytováním pohlavního styku, teď procházím tříletým obdobím sexuálního půstu a zkoumám léčení sexuální energie. Nastoupila jsem do nultého ročníku na psychologii, kde se chci zaměřit na sexuologii, v níž vidím velký potenciál. A ačkoli projekt sexuální asistence se sotva rozběhl, zájem je veliký.
Text: Radka Smejkalová
Foto: Pixabay.com/Pexels; youtube/Rozkoš bez rizika
