Na Zemi je několik míst, kde se vyskytují podivné světelné jevy – zářící koule, jejichž původ se dosud nepodařilo uspokojivě vysvětlit.
K nejlépe popsaným světelným jevům patří světla z Hornetu (Hornet Spooklight) na rozhraní tří amerických států Missouri, Kansasu a Oklahomy. O tom, co za záhadným úkazem vězí, existuje více teorií, včetně hornických legend, protože v oblasti se těžil zinek. Každopádně, pokud se sem někdy vypravíte, s největší pravděpodobností na tento zajímavý fenomén narazíte. Objevuje se pravidelně už od 19. století a v dnešní době je nejlépe pozorovatelný v oklahomské části hranice.
Světelný úkaz bývá obvykle k vidění v noci, zhruba od 22 hodin do časného rána. Lidé, kteří zářící koule viděli, tvrdí, že jsou velké jako nejrůznější míče: od baseballových až po basketbalové, ale i větší. Jsou i různobarevné, nejčastěji ale oranžové nebo žluté. Jejich světlo dokáže ozářit část silnice, proto bývají často přirovnávány k pouličním lampám na větší vzdálenost. Místní obyvatelé si na jejich existenci sice už zvykli, přesto světla mnohé z nich dosud děsí. Vadí jim například to, že svítící koule se zničehonic objeví třeba u nich na zahradě a stejně tak záhadně i zmizí. Podivný jev potrápil i mnohé řidiče, kteří se rozhodli zajet ke světlům blíže, aby je prozkoumali. Objekty ale při přiblížení pokaždé zmizely a zničehonic se pak objevily za jejich vozy. Některá světla ale prošla i vnitřky automobilů, aniž by komukoli ublížila.
Vzdálená světla reflektorů aut?
Vědci a vojáci prozkoumávali oblast několikrát. Asi nejpodrobnější a nejznámější průzkum provedli ženisté americké armády v roce 1942 a svá zjištění uzavřeli zprávou, že úkaz působí vzdálená světla reflektorů z mezistátní silnice Route 66, která byla dokončena v roce 1933. Jenže velké množství svědků popsalo tento úkaz ještě dlouho před dokončením této dopravní tepny. Navíc mnohá pozorování byla zaznamenána už v 19. století – první v roce 1830, tedy v době, kdy žádná auta neexistovala. Každopádně mezi odborníky je dnes nejpopulárnější teorie o lomu světelných paprsků a na věrohodnosti jí přidala i později dobudovaná dálnice Interstate 44, která tuto oblast rovněž protíná. V roce 1986 nabídl svůj názor i další odborník Keith Partain, který soudí, že zvláštní úkaz působí dva odlišné jevy: špatná identifikace reflektorů vzdálených automobilů i dosud neznámé světelné úkazy.
Za podivnými světly můžete i do Norska
Extrémní výskyt podivných létajících světel proslavil i vesnici Hessdalen ve středním Norsku. Tzv. hessdalenský jev je zde pozorován od 40. let minulého století, a ačkoli norští vědci z Ostfoldské univerzity se mu věnují od roku 1983, stále netuší, jak podivné svítící koule vznikají. Zvažuje se několik hypotéz. Mohlo by jít o kulové blesky, plazmovou kapsu v atmosféře nebo o nějaký dosud neznámý atmosférický či fyzikální jev.
S novou teorií přišel před časem italský vědec dr. Jader Monari z Ústavu rádiové astronomie, který se hessdalenskému fenoménu věnuje od roku 1996. Zjistil, že skály v údolí obsahují velké množství zinku a železa, a řeka Hesja, která jím protéká, je bohatá na síru. Toto prostředí pak funguje jako přírodní baterie, která úžasnou světelnou show spouští. Dr. Monari pro svůj pokus použil kameny sesbírané na místě a z nich vytvořil miniaturní údolí, které máčel v říčním sedimentu. Mezi kameny začala proudit elektřina takové intenzity, že by mohla rozsvítit lampu. Italský expert je přesvědčen, že sirné výpary vycházející z řeky Hesja vytvářejí bubliny ionizovaného plynu, které reagují s vlhkým vzduchem v údolí. Díky geologickým podmínkám se zde tvoří také elektromagnetické siločáry, které pohyb svítících koulí umožňují. Někteří kolegové ale jeho závěry zpochybňují, takže hessdalenský jev zůstává i nadále velkou neznámou.
Foto: profimedia
