Jarušku znám léta, je to stále se usmívající jogínka, skvělá učitelka dětí i dospělých a také spisovatelka a básnířka. V jógovém světě ji znají všichni a já bych ji označila za celebritu, i když ona by to jistě slyšet nechtěla. Právě teď jí vychází krásná kniha Jóga do batůžku a nastal tedy správný čas vám tuhle renesanční ženu představit…
Jaruško, protože vypadáš hodně mladě, je skoro neuvěřitelné, jak dlouho už provádíš své studenty světem jógy. Řekni mi v krátkosti o svých začátcích, jak ses učení dostala, od kolika let sama praktikuješ?
Děkuji. Je pravda, že s úsměvem říkám, že všem, co se mnou začínali, bych měla vrátit peníze. Jóga se stala mou láskou a já věřím, že opravdová láska trvá navěky. A ani já nejsem výjimkou a k józe jsem se dostala přes svá zdravotní omezení, kdy mi byly objeveny šelesty na srdci, kolena z tancování vypověděla službu a já jsem se zrovna v tuto chvíli chtěla hlásit na sportovní fakultu, kdy mi doktorka předepsala prášky na srdce a slovo sport škrtla rudou nesmazatelnou fixou z mého života. Naštěstí mí rodiče byli rozumnější než všechny předepsané tablety. Moje maminka prášky vyhodila do koše a můj tatínek se mnou začal pravidelně chodit do bazénu. V tu dobu se objevila u nás jóga a já na svou první lekci opravdu nikdy nezapomenu. Botasky byly tou nejmenší nepříjemností lekce. Usadit Sedláčkovou do předem stanovené ohrádky jménem jógamatka byla doslova fyzická bolest, pro někoho, kdo protančil nejedny střevíce v obrovské hale. Avšak po lekci se něco stalo a děje se to již 13let.
Dnes učíš především jógovou terapii, proč jsi zakotvila právě u ní?
Když z tance začneš praktikovat jógu, tak potřebuješ dynamickou. Jenže mé tělo rozhodně nebylo uhňácáno pro rychlý pohyb, což už se reflektuje pěknou řádku let na podložce a především mimo ni. Ano, dynamická jóga mě jednou odložila na lopatky a záda vypověděla službu. Já jako žák byla připravena a má učitelka jógové terapie se objevila. Já jsem ochutnala a tento styl si dávkuji jako homeopatika pravidelně a po malých dávkách. To jak funguje na mě s nadšením předávám dál a když vidím, jak může pomoci nejen při zdravotních omezení, což se mi nejvíce reflektovalo, když jsem učila v IKEMu, tak vím, že jsem se našla a nacházím.
Kromě učení dospělých jsi známá svou prací s dětmi, učíš jógu a určitě stojí za delší zastavení tvůj projekt Jóga do batůžku. Jak tě napadlo propojit cestování a jógu?
Na cestách jsem vždy byla neuvěřitelně šťastná. Zbožňuju každou molekulou mého já poznávat a objevovat především sebe s mezipřistáním kdekoliv. Díky rodičům jsem měla možnost cestovat. S pocitem, že oni nemohli, ve mně vytvořili pocit, že já prostě musím 😀 A tak jsem si v 17ti letech odletěla prvně do Afriky a klubíčko se od té doby stále rozmotává. Jógu pro děti učím velmi ráda, jejich autentičnost ve fyzickém projevu předávána verbálně je prostě dechberoucí. Baví mě jejich ryzí zpětná vazba doprovázená smysluplným zacházením. A jelikož neučím, co sama nedělám, tak jsem začala propojovat své závislosti. Před rokem a půl, když jsem otevřela s kamarádem GrainSpace, tak jsem měla období, že jsem myslela, že už se jednoduše kreativně vyhřeznu. Měla jsem tolik nápadů, že mé vlastní tělo mě nestíhalo. A jeden z nich byl seminář pro děti Jóga do batůžku. Jelikož miluji poezii, jógu a cestování, tak má vlastní duše do mě trkla a já namyslela seminář pro děti. Vyvážet je do všech koutů světa, kde jsem byla. V úvodu velmi jemně objevujeme slovně, co vše země nabízí. Malujeme na obličej vlajku a sdílíme společně to nejcennější, čas. Poté praktikují se mnou na říkanky, které jsem vymyslela a kde si vlastně znovu zopakujeme, tentokrát více na fyzické úrovni, co země nabízí. Závěrem, kdy odloží svá tělíčka na jógamatku a relaxují, jim čtu krátkou pohádku, kterou jsem napsala na základě toho, co jsem v zemi prožila a neprožila a nebo co země ve mně otevřela za příběh, který jsem si dovezla z mé rodné hroudy. Seminář se natolik zalíbil, že vznikla překrásná kniha za spoluúčasti žen, bez kterých bych si mohla cucat palec u nohy, i když už to nedělám. Adélka Schovancová, má nejbližší a vzácná, knihu vyšperkovala ilustracemi, kde naprosto půvabně a šikně zhmotnila pastelkama každé mé slovo. Barunka Hu, která byla odbornou konzultantkou knihy a každé mé slovo se mnou hbitě sdílela a její podpora byla a je ve mně dosti stěžejním stožárem. Hanička Luhanová vložila bezbřehou důvěru a lásku do mé slovní tvorby a rozhodla se, knihu vydat. A teď už si kniha žije samostatným životem a já to jen dojemně z dálky daleké, neb mé srdce nemá hranice, pozoruji.
Jóga do batůžku čerstvě vyšla knižně s krásnými ilustracemi Adély Schovancové, dá se vaše kniha využít i jako návod na cvičení s dětmi doma?
To bych si neskonale přála. Přeji si propojování dětského vidění neohraničeného světa s dospěláckým, někdy ohraničením, a to vše v krajině třeba dětského pokojíčku. To slastné sdílení mezi rodičem a dítětem, které já jsem měla s tatínkem a na které vždy při práci s dětmi tak ráda vzpomínám, protože mi to dalo pocit bezpečí, který si nesu v sobě, ať jsem jakkoliv vzdálená své zemi nejen fyzicky. Přeji si, aby kniha dávala toleranci k návštěvě zemí, kde nejsme doma. Přeji si, aby kniha rozvíjela fantazii a chuť odlétávat daleko i třeba jen za svými víčky. Přeji si, aby společný čas, kteří si navzájem velcí budou věnovat s malými neměl turbulence a rozbíjel vzdálenost a časovou nemoc, která je někdy velikou hranicí z jedné nebo druhé strany. Kniha předává rozsáhlou předmluvu, jak s ní nakládat a navíc DVD jako ukázku, která není dogmatem z jógové praxe, ale pouhou předlohou a inspirací. Každý je originál a dokáže slova vyšperkovat originálně a já si přeji stimulovat svobodu projevu, která je poté funkční a velmi ozdravující.
Jaruško snad neprozradím moc, když čtenářům odtajím, že tvůj přítel je Ir, a tak je tahle země skoro tvým druhým domovem. Protože jsi kromě učitelky a spisovatelky také básnířka, zajímalo by mě, jestli mají tvé básně kořeny v Irsku?
Do Irska jsem prvně vpadla sama jen na skok před třemi lety a prvně cítila, že jsem doma. A to jsem tam nikoho neznala. Naprosto okouzelná přírodou, oceánem, mořem a místními, jsem si začala tuhle medicínu recepisovat pravidelně a před dvěma lety mé srdce zezelenalo díky mému irskému příteli. Má druhá básnická sbírka vznikla právě díky němu a pro něj. Neb není nic krásnějšího, než když někdo nejen kvituje vaší tvorbu, ale ještě ve vás “jen svým bytím” otevírá zaprášené šuplíky, které jste ani netušili, že máte. Díky němu se neměnním, ale více poznávám. Takže tuším, že nejen mé básně mají kořeny právě ve smaragdové zemi.
Vyšla ti druhá kniha básní, první pro děti, máš své jógové studio, to je skoro plán na celý život. Jenže ty jsi hodně mladá, co bude teď? Rodina, usazení se nebo nějaký další zajímavý projekt?
Žít tady a teď v plánu jako konejšivá berlička v chůzi k široširu budoucnosti. To jsem napsala jako jeden z mých nových citátů, neb jsem se jeden den opravdu pousmála nad svým fungováním, kdy se probudím a podívám se, co jsem si vlastně naplánovala několik dní, týdnů a měsíců předtím a jak jsem úsměvně počítala s tím, že nejen že tady budu, ale budu naprosto schopná, to vše zvládnout. A ano, i když mě to rozesmálo, pokračuji v tom dál, protože je to mou bílou berličkou v propasti nevědění budoucího, čímž se nerada nechávám pohltit. Takže přístí rok od září nastupuji na 2 letý trénink jógové terapie pod taktovkou irského vzdělávání. Více se budu vzdalovat mé rodné hroudě a přibližovat mému zelenému domovu. A jedno takové malé slastné překvapení chystám též a to vzniká na přání pro mou milovanou skupinku moudrých aneb těch, kteří žijí všímavě s nadhledem vhledu a jsou mi bezbřehou inspirací.
Jogínů, kteří to, co učí také žijí, až tak moc není, ty mi taková připadáš. Nezmínila jsem ještě tvé charitativní projekty s nevidomými nebo seniory… Hřeší vubec Jaruška?
Nejprve děkuji v hlubokém předklonu, to je vskutku největší pochvala, kterou může tělo přilepené denodenně na podložce dostat. Co se týče jógy pro nevidomé a moudré, tam je zapotřebí podotknout, že opravdu nejvíce se učím a dostávám od nich já. A upřímně, ať je ten šuplík předávání naplněn kýmkoliv a má jakoukoliv nálepku, nejpůvabnější je praktikování s těmi, kteří jednoduše chtějí. Hřešit, hmm.. Asociuje to ve mně pocit, že hřích je něco v hrnci, něco schovaného, co vidíš jen ty, ale ty ingredience v hrnci, ze kterého budeš jíst ty, tě činí takovou jakou jsi. Mně se líbí interpretace slova hřích od Tomáše Halíka, že je to odcizení se vůči sobě samotnému. Tohle já si umím naprosto famózně dopřát, pak se z toho poučit a pak jinak učit. U mě to ovšem nikdy nezůstane bez přetavení v něco velkého. A čím je to větší, tím to bylo hutnější, ale jak už to bývá, to nejkrásnější bolí nejvíc.
Na závěr by mě zajímalo, co bys čtenářům doporučila, nějaký malý návod, jak se zklidnit v dnešní náročné době?
Za mě je to ticho, klid a odpočinek. Jak jednoduše nedostupná esence absolutního štěstí, která přináší šťavnatost na úrovni duše reflektující se do fyzického bytí. Tak jak prožíváme každodenně plnost, chybí nám prožitek prázdnoty a nestíháme trávit všechny informace. Obranyschopnost se stává ochvějná. Přehlcujeme se tím, co nás vyčerpává a naše fyzické tělo působí letargicky a nevědomost v konání a jednání je jeho nejlepším přítelem. Pěstujme se v tichu a odpočívejme s pocitem, že si to opravdu zasloužíme. Zkuste si na pár minut denně jen tak sednout, dýchat, být se sebou v tichu, míru a lásce a naplnit se pocitem blaženosti až po okraj. Laskavost k sobě samotným se nám mohutně vrátí v situacích, kdy budeme prožívat cokoliv, co nás bude stát více úsilí než sil.
Foto: archiv Jarušky Sedláčkové
