Večer a noc na přelomu dubna a května má údajně magickou moc. Tradovalo se, že se v tu dobu na krátkou chvíli otevírají skály a vydávají poklady. Své reje pořádaly také čarodějnice, a proti zlými silám se bylo třeba náležitě chránit. Již před tisícovkami let se v polovině období mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem zapalovaly ochranné ohně. Tato tradice z dob pohanských vydržela až do současnosti a nyní je hlavně ve znamení zábavy a setkávání se s přáteli.
Filip, Jakub a Walburga
Oheň jako symbol očisty a ochrany byl uctíván už v pravěku. Pro Kelty začínala prvním květnem vláda boha Bellena, který byl pánem ohně a vod. Důvod k radosti byl veliký, protože zima byla konečně na ústupu a začínalo období světla a tepla. K uctění boha se pořádal svátek Beltaine, kdy se na posvátných a významných místech zapalovaly ohně. Měly zahánět zimu a chránit před zlými silami. Oheň jako mocný prostředek proti zlu se používal i později, v dobách kresťanství.
Noci z dubna na květen se také přezdívá Filipojakubská či Valpuržina. Filip a Jakub byli Kristovi učedníci, apoštolové, kteří po jeho smrti dále šířili novou víru, za což krutě zaplatili životem. Jejich svátek se původně slavil 1. května. Ve stejný den se později oslavovala i památka svaté Walburgy, nebo také Valpurgy. Tato světice se v 8. století věnovala péči o nemocné a zasadila se o šíření křesťanství v Německu.
Čarodějnice a oheň
Dnes si při „pálení čarodějnic“ užíváme zábavu. Lidé se setkávají u ohňů, klábosí, popíjejí pivo a pečou buřty. Veselí se i děti, které se někdy převlékají do čarodějnických kostýmů. Vatry z dřevěných polen zdobí slaměné čarodějnice, které později vzplanou v ohni. Tradice dnes veselá, dříve z ní však hodně mrazilo.
Ve středověku nebylo spojení ohně a čarodějnic radostné, ba přímo naopak. Od 15. do poloviny 18. století se v Evropě konaly tzv. čarodějnické procesy, kdy na hranici přišla o život řada nevinných lidí, mnohdy učenců, léčitelů, myslitelů a převážně žen. K nařčení z čarodějnictví přitom někdy stačilo pouze nestandardní chování. Mezi známé upálené „kacíře“ patřili například mistr Jan Hus, Jeroným Pražský, Giordano Bruno či Johanka z Arku.
Další jarní tradice
Kromě pálení ohňů se na přelomu dubna a května staví i tzv. máje. Ozdobený kmen stromu symbolizuje lásku, život, mládí, plodnost, a také chrání před přírodními živly i zlými silami.
Na májku se nejčastěji používá kmen smrku, jedličky nebo borovice. Před zdobením je třeba ze stromu oloupat kůru, protože právě pod ní údajně číhalo zlo. Špička čistého kmenu se zkrášlí věnci, pentlemi, šátky a květinami. Čím vyšší májka je, tím větší má prestiž!
Hlavní máje se dodnes vztyčují na významných místech, například před kostelem, hospodou či na náměstí. Menší májky pak byly součástí namlouvacího procesu a mládenci je v minulosti stavěli před obydlím svobodných děvčat. Ale pozor! Zdobené stromy je třeba hlídat. Ukradená májka totiž znamená velkou ostudu.
Foto: Depositphotos
