Svátky jara, oživení přírody, ale také zmrtvýchvstání Ježíše Krista, to jsou Velikonoce. Jejich datum je pohyblivé, odvozuje se od prvního jarního úplňku, který nastane po 21. březnu a svátky startují neděli po něm následující. Velikonoce tak mohou být v období od 22. března do 25. dubna a váže se k nim mnoho tradic. Připomeňme si některé z nich.
Pro křesťany jsou Velikonoce svátky nejvýznamnější a připomínají dramatické události kolem smrti Ježíše Krista. Během svátečního týdne je vyprávěn příběh o jeho ukřižování, skonu i zmrtvýchvstání.
Na velikonoční svátky se věřící pečlivě připravují, a to hlavně čtyřicetidenním půstem, který má tělo očistit a prohloubit duchovní prožitek. Co se během tohoto týdne chystalo?
Tradice svátečního týdne
Pašijový nebo také Svatý týden jak se sváteční dny nazývají, začíná Květnou nedělí a končí Božím hodem Velikonočním. Slovo pašije je odvozeno od latinského passio, tedy utrpení a v těchto dnech se v kostelích vyprávějí příběhy o Kristově strádání. Také v křesťanských domácnostech mají sváteční dny svůj daný řád a pořádek.
Svátky začínají Květnou nedělí, která připomíná příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma. Kostely i příbytky se v tento den zdobí kočičkami nebo zelenými větvičkami, které symbolizují palmové ratolesti, jimiž lid vítal svého spasitele.
Následuje Modré pondělí, Šedivé úterý a Škaredá středa. Na Škaredou středu se vymetaly saze z komínů a platila pověra, že kdo se v tento den mračí (škaredí), bude tak činit po celý rok. Právě na Škaredou středu se Jidáš zavázal, že za třicet stříbrných zradí Ježíše Krista a v upomínku tohoto činu se pekly jidáše, tedy zakroucené sladké pečivo.
Zelený čtvrtek nese své jméno nejspíš podle toho, že se v tento den doporučovaly jíst zelené rostliny. I kněží v tu dobu oblékají zelené roucho a v kostelích se navečer naposledy rozezní zvony, které odlétají do Říma a jejich zvuk křesťané opět uslyší na Bílou sobotu. Se čtvrtkem je spojena i Poslední večeře, kdy se Ježíš naposledy společně setkal se svými učedníky.
Týden se pomalu chýlí ke konci a na řadu přichází nejdůležitější den velikonočních svátků – Velký pátek. V tento den se dodržuje přísný půst, protože je dnem smutku k poctě ukřižování Ježíše Krista.
Na Bílou sobotu se uzavírá pašijový týden a začíná velikonoční hod. Z noci ze soboty na neděli Ježíš „vstal z mrtvých“, a to je třeba patřičně oslavit. Nejen v kostelích, ale také v kuchyních proto bylo rušno.
Pekly se mazance, beránek i nádivka. Mazance byly původně bez cukru a mazaly se tvarohem – odtud pochází také jejich název. Dokonce se plnily i masem, ale dnes je známe nejčastěji posypané mandlemi, s těstem obohaceným o rozinky.
Stejně jako mazanec, patří k Velikonocům také beránek. Ten byl v židovském náboženství zvířetem obětním a tuto symboliku převzali i křesťané. Ke svátkům jara dále neodmyslitelně patří tradiční nádivka, která se připravuje z den starého pečiva, vajec, uzeného masa a zelených bylinek, například kopřiv.
Foto: Pixabay.com
