V polovině srpna loňského roku, se v Praze uskutečnilo jedinečné a dosud nevídané zahájení festivalu Letní Letná. Mezi nebem a zemí, v absolutní samotě a soustředění, vysoko nad pražskými mosty, kráčela nad Vltavou po 350 metrů dlouhém laně bez jištění francouzská umělkyně Tatiana Mosio-Bongonga. Tento její nezapomenutelný počin se už brzy dočká filmového zpracování. Více nám v rozhovoru prozradila Ivana Pěkná, manažerka festivalu Letní Letná.
Koho napadlo loňské velkolepé zahájení festivalu Letní Letná?
Byl to takový spontánní nápad loni v lednu v Marseille, kde jsme se společně s Jirkou Turkem, který je ředitelem festivalu, potkali s Tatianou a Janem ze souboru Cie Basinga. Pak jsme hledali místo, které by se vztahovalo k Letné a dalo se tam natáhnout delší lano. Už ani nevím, kdo tenkrát přišel s myšlenkou přechodu přes Vltavu, ale od toho okamžiku nám ten šílený nápad nedal spát. Ještě asi měsíc dozrával, a pak jsme se pomalu pustili do realizace. Tatiana má za sebou mnoho unikátních přechodů po celém světě – ten pražský pro ni ale byl největší výzvou, nejen po realizační, ale i po duchovní stránce. A to vlastně pro nás všechny.
Jak dlouho trvaly přípravy a jak moc složité bylo tento velkolepý kousek zrealizovat?
Projekt jsme chystali bezmála čtyři měsíce, největší komplikací byla byrokracie. Nejdříve jsme museli sehnat ohromné množství výjimek, které na sebe vzájemně navazovaly. Úplně na konec pak poslední povolení, které mohlo v jedné vteřině smazat veškeré dosavadní úsilí. Musím vzdát hold všem trpělivým a pracovitým kolegům, partnerům, a také všem těm veřejným složkám… Všichni nám s obrovským nadšením pomáhali náš sen realizovat. V každém případě to bylo do posledního dne velmi napínavé.
Měli jste o provazochodkyni strach nebo šla najisto?
Obrovský strach! Na začátku, když jsme si projekt vymysleli, nám to vůbec nepřišlo – věděli jsme, kolik toho má Tatiana za sebou a že se pohybuje naprosto suverénně. Ale čím blíž jsme byli realizaci přechodu, tím víc jsem si uvědomovala, nakolik nebezpečnou věc tu připravujeme. Několikrát celý organizační tým ovládla téměř nepřekonatelná obava… A na konci obrovská úleva, že vše dobře dopadlo. Nerada bych zabíhala do detailů, většinu těchto silných i adrenalinových momentů natáčel filmový štáb na kameru a jsme rádi, že tuto výpověď můžeme přinést i našim divákům ve filmovém dokumentu.
Bylo od začátku v plánu o tom natočit dokument?
Vůbec ne. Původně jsme plánovali jen pětiminutové video ze zákulisí… Ale už druhý den natáčení nám bylo jasné, že by byla velká škoda nerozšířit štáb i natáčecí plán a nedoprovázet celý tým, Tatianinu přípravu i realizaci samotné akce téměř nonstop s kamerou. Myslím, že dokument to bude velmi poutavý, zachytili jsme všechno, čím jsme prošli a rozhodně to za to stálo.
Na co všechno se diváci mohou těšit?
Je to příběh o Tatianě, velké hvězdě, která se provazochodectví toužila věnovat od svých osmi let a díky jejímu učiteli, pražskému rodákovi Rudymu Omankowskému, se její sen naplnil. Je to příběh velké osobní výzvy, to vše opepřené dalšími drobnými či velkými osobními příběhy a velkou dávkou napětí. Je to také oslava funambulismu (provazochodectví) jako jedinečné disciplíny a životního poslání.
Kdy je v plánu dokončení? Co ještě chybí k finalizaci?
Čeká nás minimálně dvacet dní ve střižně a ve spolupráci s dramaturgyní je třeba zpracovat více jak třicet hodin materiálu. Samozřejmě nás čeká ještě obrazová a zvuková postprodukce, včetně titulků. Peníze na tyto práce aktuálně sháníme skrz crowdfundingovou sbírku na Hithitu.
Zmiňujete sbírku na HitHitu. Co si tam fanoušci mohou za svůj příspěvek zakoupit?
Přispěvatelé si mohou vybrat z mnoha zajímavých odměn. V nabídce jsou například lekce funambulismu (tedy provazochodectví), focení naším dvorním fotografem Františkem Ortmannem nebo třeba nocování v maringotce principála Letní Letné Jirky Turka, během samotného konání festivalu.
Jak to vidíte s Letní Letnou letos?
Na letošním ročníku intenzivně pracujeme. S oznámením dalších představení ale čekáme, až bude jasnější vývoj celé situace jak u nás, tak v zahraničí. Letos k nám totiž mají přijet soubory z Velké Británie, Francie, Španělska a Švýcarska. Pokud by zahraniční program nepřipadal v úvahu, máme v hlavě variantu českého festivalu. Program bude bohatý a nezapomenutelný v každém případě. Tak snad se letos v létě uvidíme nahoře „bez“.
Foto: František Ortmann
