Hnutí za aktivní mateřství spoluzaložila Petra Sovová před dvaceti lety. Matka sedmi dětí dnes s úsměvem přiznává, že hnutí původně zakládala tak na tři roky. V současné době lobuje za „normální porod v přátelské porodnici“, přednáší ve školách, diskutuje s primáři a bojuje proti zkostnatělému systému z minulých let. Současně však v rozhovoru popřela, že by někdy propagovala domácí porod. Byť takto přivedla na svět pět svých dětí.
Hnutí za aktivní mateřství jste založila před dvaceti lety. Jakou jste měla na začátku vizi?
Původně jsem si představovala, že to bude tak na tři roky. Myslela jsem si, že ukážeme, jak vypadá porodnictví v zahraničí, jaké jsou trendy, co říká věda a bude to hotové. Vůbec jsem neplánovala, že budu ředitelkou neziskovky. Je to mnohdy záhadná práce.
V jakém smyslu záhadná?
Východiska jsou vlastně jasná, máme tady neustále aktualizovaná vědecká doporučení pro normální porod, máme tady nějakou legislativu a péči. Naše porodnice jsou s tím však stále v rozporu. Organizace jaksekderodi.cz zveřejnila těžko dostupná data a ukazuje se, že jsou mezi porodnicemi velké rozdíly. Třeba v tom, kolik provedou nástřihů hráze nebo císařských řezů. A nesouvisí to se zdravotním stavem žen.
Pokud má jedna porodnice pět procent nástřihů a jedna osmdesát, jedna deset procent „císařů“ a jiná padesát, tak se ukazuje, že je to ve zvykovosti zařízení. Nějaký pan doktor, který tam zrovna šéfuje, je jenom zvyklý to tak dělat. Potom přijde odvážná porodní asistentka, která odmítne dělat nástřihy, a dříve či později ji začnou kolegyně šikanovat a ona odejde.
Jsou tedy české porodnice ve srovnání se západním trendem zastaralé?
Rozhodně ano. Minulý týden mi volala například žena s tím, že zdravotníci v pražské porodnici u Apolináře doporučují matkám, aby kojily po třech hodinách a dávaly dětem dudlík. To bylo zastaralé už na konci osmdesátých let. Dalším rozsáhlým tématem je Kristellerova exprese neboli tlak na břicho, někdy nazývaný též skákání po břiše. Kristellerova exprese je nedovolený škodlivý postup, nakonec se tomu však začalo říkat přidržení fundu a dělá se to v jiné podobě dál.
Kapitola sama je řízené tlačení a vůbec takzvané aktivní vedení porodu. Mnozí zdravotníci se dokonce domnívají, že bez jejich zásahů ženy nejsou schopny porodit – to jde naprosto proti aktuálním trendům a standardům bezpečného porodu a péče založené na důkazech, Evidence Based Care. Jsme obětí rutiny ze sedmdesátých let.
Kde to funguje lépe?
Německo a Rakousko jsou v tomhle ohledu skvělé země. O kroky před námi jsou rozhodně severské státy, mají i nižší perinatální úmrtnost než Česko. Já dávám docela ráda za příklad Velkou Británii, což u nás není úplně populární, protože naše zdravotnictví je v ledasčem lepší. Ale porodnictví tam pracuje na tom, aby každoročně vyhodnotilo výsledky a znovu se nastolila nová vylepšená pravidla. Ženám je vždy doporučeno, zda je pro ně vhodné rodit doma, v porodním centru nebo na porodním sále. Vyhodnocuje se to podle rizikovosti. U každého postupu je uvedeno nejen doporučení, ale i další možnosti, pokud ho žena odmítne. Ženy tam mají skutečně na výběr.
Kdežto v Česku lze rodit pouze v nemocnici nebo doma…
No, v podstatě zde máme jenom jednu cestu a tou je nemocnice. V případě porodu doma stát říká: roďte si, kde chcete, ale my vám tam nezajistíme péči. Skutečně to tedy není pro každého. Jak vyplývá z výzkumů, plánovaný porod doma je pro zdravou ženu srovnatelně bezpečný jako v nemocnici – ovšem za předpokladu, že rodičce je zajištěna kontinuální odborná péče. Podobné je to s umíráním. Umřít taky můžete, kde chcete, ale když nemáte hospicovou péči, tak to asi bude docela krušné.
Narážím tím na otázku porodních domů nebo center. Dočkáme se jich v České republice?
Česká legislativa není ještě nastavená na to, aby je umožňovala. Spíše je nastavená na to zlepšovat péči v porodnicích a směřovat ji k porodním domům. Když jsme se stali členem České ženské lobby, tak bylo ze všech stran slyšet, jak máme porodnictví na špičkové úrovni. To je však hodnoceno pouze na základě prenatální úmrtnosti nebo novorozenecké úmrtnosti. Ale porodnictví je potřeba analyzovat hlouběji. Inspirovat se tam, kde to funguje.
Na vašich stránkách píšete, že je vaším cílem normální porod v přátelské porodnici. Co to znamená?
Před třemi lety jsem doprovázela svou sestru při porodu v jedné malé středočeské porodnici a proběhlo to ukázkově. Během noci plné kontrakcí docházela milá a příjemná porodní asistentka na pravidelné kontroly, jinak rodičku nikdo nerušil. Sice tam měli nejmodernější porodní lůžko, ale sestra nakonec porodila vkleče na zemi, kam ji dala porodní asistentka podložku, a o to porodní lůžko si pouze opřela hlavu. Úžasné bylo také to, že asistentka pouze jemně položila miminko a už se ho vůbec nedotkla, přenechala veškerou aktivitu matce a jen je sledovala. Moje sestra se otočila, vzala si ho a mohla se i sama podívat na to, co je to za pohlaví.
Dítě bylo stále v její náruči po celou dobu pobytu. To proběhlo v klasické porodnici a byl to porod jako doma. Nutno dodat, že jsme tu porodní asistentku nezaplatili, nepřivedli jsme si ji coby externistku, prostě měla zrovna službu. Tohle je porod podle nejnovějších doporučení, která se týkají normálního porodu.
Mnoho lidí ve vás zákonitě vidí propagátorku porodů doma. Je to tak?
Myslím si, že u nás nikdo nepropaguje domácí porod. V tom systému péče, jaký je u nás, se domácí porody propagují úplně samy. Dnes doma rodí i rizikové ženy. Například ženy s dvojčaty nebo po dvou císařských řezech, což jsou případy, které podle mě nepatří domů, ale tyto ženy se z pochopitelných důvodů bojí rodit v nemocnici. V porodnicích stále nenastala systémová změna. Do porodů je zbytečně zasahováno, což způsobuje jen další a další zásahy.
Péče u nás jde proti přirozenosti a živočišné povaze porodu. Jen příklad: žena, když přijede do porodnice a nezná to tam, tak je jasné, že se ten porod většinou na hodinu zastaví, potom se zase sám rozjede. Divně to tam smrdí, je to cizí prostředí, cizí lidi, někdo mě vyšetřuje a na něco se mě ptá. Teprve až se žena dostane do nějakého klidu, tak se porod rozběhne a většinou není nutné do něj zasahovat. Tohle někteří zdravotníci netuší a zbytečně zasahují příliš brzy.
Promiňte, ale v nemocnici to bude asi vždycky divně smrdět a někdo se bude na něco vyptávat.
Divně to smrdět asi bude, ale chování lze změnit. Nejdůležitější je podpora rodící ženy. Například, když se na ni někdo usměje, vyšetří jí a řekne, že to vypadá dobře. Často stačí tak banální věc.
Jaké jsou vaše plány pro dalších dvacet let?
Nejspíš budeme i nadále pořádat každoroční květnový Festival o těhotenství, porodu a rodičovství. Velký zájem je i o naše vzdělávací programy pro školy. Kromě tématu těhotenství a porod přednášíme o menstruaci, sexualitě a antikoncepci. Připravujeme expozici uměleckých děl inspirovaných těhotenstvím a porodem. A velmi doufám, že se podaří prosadit, aby každá těhotná žena v Česku dostala automaticky kvalitní informace pro volbu zdravé péče v těhotenství a při porodu, každoročně aktualizované a objektivní, bez reklam a manipulace.
foto: pixabay.com
