Na nebe se za větru derou draci… Žádný začátek děsivé pohádky, ale podzimní hra. Pouštění draků milují děti a občas i rodiče. Víc otcové! Barevní papíroví a dnes i igelitoví draci jsou u nás víc a víc populární. Dokonce se v jejich letech z kopců i polí odehrávají různé boje: drakiády!
Draci se pouštějí nejen v České republice, ale i v Japonsku. A že jde o pěkné soutěžní bitvy!
Každopádně ona ekologická zábava umožněná všem věkovým kategoriím přišla údajně z Číny, kde se zrodila před 4 500 lety mezi mnichy. Drak byl mytickou spojnicí mezí zemí
a bohy. Někdy měl i za úkol rozehnat bouřlivé a deštivé počasí, jindy zastrašit případného nepřítele… Jak dalece se papírovým drakům v tom ohledu dařilo, se nepíše, každopádně
se ony pokusy šířily i do Japonska. Japonci dnes skrz draky nezastrašují nepřítele, ale jejich pouštěním zajišťují zdravých svých dětí.
Draku pozor, pohov…
Draci se ze sféry mytické rychle přesunuli do oblasti vědy. Ano, britský vynálezce George Pollock si dal v 19. století –roku 1826 – patentovat kočár tažený draky. Ten pak dokázal uvést až pět lidí, a to rychlostí čtyřicet kilometrů v hodině. Jakýsi předchůdce kitingu…
K drakům se „přimkli“ i meteorologové a pozorovali skrz ně počasí ve výškách. To už šlo
o komplikovaněji sestrojené draky; třeba drak komorový pomáhal později armádě! Na něj byl zavěšen fotografický přístroj, který zobrazoval terén z ptačí perspektivy. Vojsko mělo draka i k vztyčení antén pro bezdrátovou telegrafii… Meteorologové pomocí draků pozorovali počasí ve velkých výškách, k pokusům je využil také Benjamin Franklin; skrze ně dokázal, že blesk je elektřina.
Původním papírovým draků nutno přiznat i zásluhu na budoucí existenci letadel. S draky schopnými unést člověka experimentovali bratři Wrightové i Alexander Graham Bell. Jak?
To si v Austrálii dal Lawrence Hargrave patentovat krabicového (3D) draka, čímž předurčil první prototyp letadla oněch bratrů Wrightů. Dne 1. srpna 1919 v německém Lindenberg im Allgäu krabicový drak vystoupal do výšky devět a půl kilometru, přičemž se použilo 15 km drátu. Princip draků zdokonalil poté Francis Rogallo z NASA a ovlivnil jedno odvětví letectví.
Evropa se baví
V evropské kotlině se draci hlavně pouštěli pro zábavu. Zábavu podzimní, která bavila
a nebyla (mnohdy dál není) finančně náročná. Tělo draků se běžně tvoří z papíru, igelitu
či tkaniny, pak je třeba několika dřívek na rám, provaz na jeho udržení a k ozdobě pár bábrlat. Na druhou stranu je v dracích přeci jen věda! Dnes se dělí podle tvaru na plošné – kosočtvercové či trojúhelníkové – a krabicové (trojrozměrné) a podle využití; jsou rekreační a závodní. A ještě jedno dělení… Závodní draci se rozlišují akrobatičtí a bojoví.
A propos závodní… v pouštění draků se konají drsná klání!
Třeba Japonci si oblíbili dračí bitvy, kde dominuje bojový drak, mající jedno vlečné lanko
a velkou rychlost. Majitel onoho „letce“ se v rámci řeže snaží chytit lanko soupeřova draka
a stáhnout jej na zem. Ač to vypadá snadně, není. Draci mají totiž kus šňůry opatřen lepidlem, drceným sklem, pískem…
Nezřídka se soutěží i o zlato za draka, který dolétne nejvýš. Existuje záznam, že roku 1919 bylo německými milovníky draků vypuštěno osm propojených draků, kteří vystoupali do výšky 9740 metrů! Pořádají se ovšem i soutěže o nejmenšího draka, o toho největšího, nejstaršího či neoriginálnějšího. A to nemluvě o dračích festivalech, kde dokáží tito vznášející se krasavci vytvářet neotřelé barevné plochy.
V Česku se odehrává řada drakiád právě v říjnu! Ve Velké Bystřici bude třeba 26.10. na poli
u hřbitova.
Cesta na draka… aneb udělej si sám
- Výroba draka není složitá, v první fázi se uříznou dvě dřevěné laťky o délce 40 a 60 cm; slouží jako kostra draka. Na laťkách třeba udělat značky: v polovině u té kratší, ve dvou třetinách u delší
- Laťky se přes sebe překříží tak, aby tvořily pravý úhel a značky na nich se vzájemně překrývaly. V místě křížení se „dřeva“ svážou pevným tenkým provázkem. Zbytek
se odstřihne. - Na koncích obou latěk se dělají zářezy tak, aby v něm mohl být upevněn provázek, který určí drakův tvar; výchozí je vrchní zářez. Umístí se do něj provázek, který se omotá okolo laťky a poté protáhne k laťce sousední – napneme se a umístí do zářezu a opět omotá kolem laťky… Tak se postupuje, až k výchozímu zářezu. Zde se provázek omotá
a pevně uváže na uzel. - Konstrukce se položí na připravený papír (musí ji překrýt); ta slouží jako šablona, proto
se papír podél ní obstřihne; je dobré nechat rezervu 1 – 2 cm papíru. - Na kraje papíru se nanese lepidlo a okraj přehne, čímž se přelepí i provázek.
- Přiváže se provázek k oběma koncům kratší laťky a vede po přední straně konstrukce (nenapnout!), délka provázku musí přesáhnut délku kratší laťky. Totéž u delší laťky.
- U uvázaných provázků se najde bod, v němž se překrývají a zde se svážou k sobě, navíc se tu naváže vodící provaz namotaný na cívce.
- Na spodní část draka se silně fixačním lepidlem připevní ocas; ten je z kousku povázku (asi metr), na nějž se naváží po celé délce mašličky – bábrlata.
Dobrý vítr!
Autor: Michaela Šmerglová, foto: Radek Cihla
