Kdo podvádí, snaží se ji brát jako normální. Kdo byl podváděn, vidí rudě, jen když někdo tohle slovo zmíní. A jak to dopadlo, když se objevila nevěra ve vašich životech?
Napište o nevěře, opakuje se ve vašich mailech. Tak jsme se do toho s Jardou pustili, snažili jsme se být „nestraníci“ a jako hlavní zápletku jsme vybrali vaše maily a zkušenosti. Tak pojďme na to.
Zaskočila mě láska
„Nevěra mi vždycky byla odporná. Vdala jsem se docela brzy, krátce po svatbě otěhotněla a před třicítkou už jsme byli zaběhnutá rodinka s dvěma dětmi. Byla jsem šťastná, jenže… Já jsem toužila cestovat, ukázat dětem kus světa, podle našich finančních možností, samozřejmě. Manžel byl ale víc a víc domáčtější, nechtělo se mu na výlet, natož za hranice. Přestávalo nám to klapat, v názorech i sexu. Pak jsem v práci potkala Josefa. Nijak mě nezaujal, žádný prvoplánový krasavec, ale víc a víc jsme se poznávali a zjišťovali stejné názory na život i budoucnost. Po dvou letech jsme se spolu po vánočním večírku vyspali. Věděla jsem, že ho miluji už dávno předtím. Co s tím? Rok jsme se scházeli a rozcházeli. Nechtěla jsem odejít od manžela, co na to řeknou děti, rodiče… bála jsem se. Bylo to hrozné, dramatické a emotivní. Dnes jsem s Josefem už deset let. Děti si zvykly asi po dvou letech, dnes si jsou s Josefem velmi blízké. Jsem šťastná, potkala jsem lásku, doufám, že na celý život. Přesto ale na svou nevěru pyšná nejsem…“ Příběh Lindy jsem musela zveřejnit celý. Je na něm vidět, že nevěra opravdu nemusí být jen o sexu na jednu noc, ale i o lásce. Jarda tedy mrmlá, že tenhle příběh není běžný. Možná má pravdu, ale aspoň je hezký – tedy pro nás ženy je to totiž o lásce, nejen o sexu.
Byla jsem za hlupačku
Bohužel častější jsou příběhy, které nemají hezké konce, obzvlášť pokud jste na místě toho, kdo ani vzdáleně netuší, že se mu nějaká nevěra děje přímo před očima – jako Eva. „Manžel v práci povýšil a já měla radost, měli jsme malé dítě a každá koruna navíc se hodila. Byl sice skoro každý večer dlouho v práci, ale já neřekla ani slovo, vždyť pracuje, aby nám bylo lépe. Trvalo to půl roku a kromě mě asi každý věděl, že má v práci milenku. Pak se našla dobrá duše a poslala mi anonym. Byl to šok, nevěřila jsem, ale když jsem na muže uhodila, přiznal se. Na jednu stranu se kál, na druhou mi vyčítal, že si za to můžu sama, prý máme málo sexu, poté co se malá narodila… Neodkázala jsem odejít, ale svět se mi složil jako domeček z karet. Odpustila jsem, ale nikdy nezapomněla. Už jsem nedokázala mít další dítě s někým takovým. Až dcera bude velká, odejdu a nikdy už se neohlédnu.“ Tento příběh mě vzal za srdce a takových mi bohužel píšete hodně, jak hrozné to je být v pozici podváděného… „Já paní Evu fakt nechápu, neodkázal bych s takovým chlapem žít,“ komentuje Jarda. Chápu ho, ale také chápu Evu – doma bez příjmu, s malou dcerkou…
Po nevěře jenom toužím
Další zajímavý příběh mi poslala Kateřina. A myslím, že i její příběh je hodně obvyklý. Jak byste si v podobné situaci počínali vy, nebo já nebo Jarda… kdo ví?! V citech je málokdo hrdina, že? „Jsem deset let vdaná a s mužem se máme rádi, ale myslím, že náš vztah by se dal nazvat jako „provozní“. Je to v pořádku, žhavá vášeň po dvaceti letech co se známe, je asi možná jenom v knihách. Před časem jsem začala syna vodit na kurz karate a svou dceru tam vodí jeden muž. Je neodolatelný, tedy pro mě. Vlastně se moc neznáme, občas se potkáme v tělocvičně, někdy na závodech, kde prohodíme pár vět. Vím, že je to asi nesmysl, ale cítím, že mezi námi „něco je“. Tahle situace trvá už rok a, i když to celé zní jako dopis od puberťačky, možná mi rozumíte. Nemůžu na něj přestat myslet, toužím po něm, ale nevím, co bych udělala, kdyby mě někam pozval. Mám vůbec ještě právo na lásku?“
A já se ptám, je vůbec možné vydržet s jedním partnerem celý život, je člověk tvor monogamní, nebo to pro nás není přirozené? Vím, že několika párům to vyšlo na celý život, ale nebyla to spíše náhoda?
„Terezo, já ti tedy nechci lézt do toho filosofování, ale přijde ti normální, že by ten chlápek Kateřinu neoslovil, kdyby o ni opravdu stál? Nechci vám ženy-dívky kazit iluze, ale jestli tě chlap neosloví, tak se řiď podle hesla – až tak moc tě nežere!“ prudí Jarda. On prostě není romantik ani trochu!
Foto: depisotphotods/stokkete
