Vztahy mezi muži a ženami jsou čím dál složitější. Je hodně single žen, které touží po partnerovi, ale nedaří se jim třeba celá léta. Proč je tomu tak? Zeptala jsem se průvodkyně Jany Radové.
Jana Radová je terapeutka, pracující se ženami na jejich cestě k sobě. Její práce je tak komplexní, že o ní může objektivně mluvit jen ona. Nedávno jsem na Youtube viděla video, Janin rozhovor se známým klinickým psychologem a jungiánem, Pjérem La Šé’zem. Řeč byla o vztazích, proč dnes funguje jen málokterý a přístup ke vztahům z pohledu žen i mužů. Jana Radová zde popisuje svůj „koncept“ žena – malá mořská víla. Je dost neotřelý a pro mě moc zajímavý, a tak jsem se rozhodla ji pro vás vyzpovídat.
Jani, pár let už se známe a mám pocit, že se tvá terapeutická činnost stále vyvíjí. Řekni mi, co je tvým hlavním cílem u terapie se ženami, jak bys sama sebe v krátkosti představila?
Velice ráda bych sama sebe představila jako průvodkyni, jelikož se necítím být terapeutkou. Jsem masérka, cvičitelka jógy a průvodkyně ženským světem. Nemám žádné terapeutické vzdělání a netoužím nikoho „opravovat“. Mohu jen sdílet své vlastní zkušenosti. Nic víc. Mým hlavním cílem, jak osobním, tak pracovním, je navázat kontakt s lidmi kolem sebe. Zdá se, že jsme manipulováni do stavu, kdy boj nazýváme kontaktem. Sama jsem této lži kdysi uvěřila a v dobré víře, že dělám to nejlepší, co mohu, jsem ztratila kontakt sama se sebou i s ostatními lidmi. Byla to velmi těžká práce ho znovu najít, ale podařilo se. O to se nyní dělím se ženami a své vlastní zkušenosti se jim pokouším předat. Protože, jak jistě všichni víme z hodin fyziky na základní škole, kde je přerušen kontakt, tam je přerušen tok energie. Životní energie je podřízena stejným vesmírným zákonům, jako jakákoli jiná energie.
Jak vnímáš vztahy mezi ženami a muži v kontextu posledních let? Myslíš, že je velký posun mezi tím, co bylo před deseti lety a co je dnes?
Muži a ženy mezi sebou ztrácí kontakt. Z předešlé odpovědi vyplývá, že mužsko-ženským vztahům tím pádem dochází šťáva, jinými slovy energie. Skomírají. Vrcholí boj o to, které pohlaví je lepší a nám evidentně nedochází, že tento boj nemá žádného vítěze, pouze poražené. Jestli znáte film Válka Roseových, tak myslím, že jsme ve fázi, kdy visíme společně na lustru, aniž si uvědomujeme, jak jsme se tam dostali a nezbývá nám nic jiného než čekat, až se utrhne. Je mi to líto, ale posun nevidím žádný. Myslím, že ten nastane teprve, až se lustr utrhne a my budeme muset začít od nuly. Zdá se mi, že všechny současné snahy, aby žena porozuměla muži a muž ženě, se míjejí účinkem. Jediné, co pro smysluplný vztah mezi mužem a ženou mohou lidé udělat, je, že opačné pohlaví bezvýhradně přijmou s vědomím, že jsou natolik rozdílní, že porozumět si nedokážou. Mohou se pouze milovat a díky tomu se vzájemně přijmout ve své naprosté odlišnosti. To je láska dospělých jedinců. Sexualita a sexuální vztahy patří výhradně k dospělosti. Dětské bytosti však hledají porozumění, ne vztah.
Hodně žen k tobě také chodí na vaginální mapování. Jaký je nejčastější blok, na který u žen v této terapii narážíš?
Nejčastější blok spočívá právě v tom, co jsem zmínila v předešlé otázce. Přichází za mnou mnoho žen, které mají 30 40 50 let staré tělo, avšak vědomí pětileté holčičky, která se bojí života. Taková žena nemůže mít nikdy kvalitní sexualitu, protože základem dospělé ženské sexuality je naprosté odevzdání se své touze. Vaginálním mapováním nelze u ženy vyřešit strach ze života, proto takovým ženám mapování nedoporučuji ani nedělám a odešlu je na terapii vnitřního dítěte. Tím se mi daří se při mapování setkávat především se ženami, které jsou již připraveny přijmout svou vlastní bolest a v podstatě na žádné „bloky“ nenarážíme; pouze na energii, se kterou dospělé ženy umějí pracovat. Jsou si vědomy, že právě tato energie, která je často stlačená tak, že v těle působí bolest, je zdroj jejich životní síly.
Pojďme k Malé mořské víle. Tvůj popis ženy jako této pohádkové postavy mě moc zaujal. Vysvětli, prosím, tvou myšlenku čtenářům…
Především potřebuji touto cestou zdůraznit, že můj výklad Malé mořské víly nebyl o ženě. Zaznamenala jsem několik reakcí, že to bylo mylně pochopeno. Ta pohádka je o bytosti, která není lidskou bytostí! Pochází ze světa ryb – ze zvířecí říše. Zjednodušeně řečeno je Malá mořská víla symbolem duše hmoty jako takové, která se touží vynořit ze stínu mořského dna do světla lidského světa, neboli do světla vědomí – světla lásky. Jedná se o symbol ženské kvality v každé lidské bytosti. Pokouším se tím sdělit, že stejně jako muž, dříve než se vydá do ženského světa – do světa sexuálních vtahů, by měl přijmout svůj stín, jinak vztahu není vůbec schopen, že žena má úplně stejný úkol. Ženě se totiž automaticky připisuje citová kvalita. To je samozřejmě absolutní pravda. Pokud se ovšem jedná o ženu dospělou. Tu, která opustila bezpečné dno moře a přijala odpovědnost za to, že cesta po souši za mužem bude bolet. Ta, která toto odmítá a stále se vrací pod hladinu, plná rozporu a zoufalství z toho, že se nedokáže rozhodnout mezi svým otcem a cizím mužem, taková žena zničí sebe a nakonec stáhne s sebou pod hladinu i mnoho mužů. Taková žena je zcela bezcitná, pouze se topí ve vlnách svých bolavých dětských emocí a navíc se často mylně domnívá, že se jedná o cit. Tuto variantu nepovedeného přechodu z dětství do ženství najdeme v příběhu o Rusalce. Znovu tedy zopakuji, že tyto příběhy jsou o bytostech z animální (nevědomé říše), které touží po lásce – světle vědomí. Teprve po vystoupení ze stínu dělají první ženské (lidské) krůčky. A pak je mnoho dalších příběhů, které vyprávějí, jak se duše hmoty v lidském ženském těle, vymrštěná ze dna oceánu na pevninu, díky práci se svým Animem – vnitřním mužem, dokáže vznést až do nebes.
Jaká je podle tebe cesta ven? Jak zpracovat tu Malou mořskou vílu a prožívat plnohodnotné vztahy? Je to cesta přes sebepoznání? Stačí to vůbec?
Ta cesta je velice jednoduchá a velice složitá současně. Ženy by se měly naučit cítit a přijímat svou bolest, kterou jim přináší touha po muži. Měly by se ji naučit prožívat a především ji i beze studu projevit. Ale to, co by se měly zásadně odnaučit, je obviňovat z ní muže. Program viny je nejsilnější program paradigmatu posledních dvou tisíc let. Zbavit se ho je skoro jako zemřít, takže to je opravdu velice těžké. Jestliže má žena pocit, že jí soužití s mužem způsobuje bolest, která ji umrtvuje, je její zodpovědností, ne-li téměř povinností vůči sama sobě, takové muže opustit. Jestliže je ale její bolest jen vedlejším produktem jinak radostného setkání s mužem, měla by se vzdát svých výčitek.
Z mého úhlu pohledu – žena, jež muže manipuluje svými nepřetržitými výčitkami přesto, že ho k sobě stále dál připoutává, muže v podstatě znásilňuje nebo kastruje. Což by se jí těžko podařilo, kdyby do vztahu muži vstupovali dospělí. Jenže ani oni zatím ve valné většině neopustili své dětství a do vztahů vstupují velmi často již emočně znásilněni a vykastrováni svými nedospělými matkami, a tím pádem je velice jednoduché je dál zneužívat v partnerském vztahu. Sebepoznání je základem všeho. Po tom, co jsme alespoň částečně schopni nahlédnout na své vlastní dětství a následně na své vlastní ženství a mužství, bychom se měli pustit do práce s bioenergií vlastního těla, protože každý zážitek našeho života, od početí do dnešního dne, máme zapsaný ve svém mase, kostech, buňkách a dokonce i v DNA. Když nám konečně dojde, jaký jsme energetický odpadkový koš, pak je dobré ho také vysypat a vymýt. A to nám umožňují bioenergetická cvičení.
Vím, že odcházíš po letech z Prahy a budeš se práci se ženami věnovat v klidnějším prostředí. Kde tě tedy ženy mohou najít? Plánuješ nějaké víkendy nebo další zajímavé akce, na které bys mohla pozvat?
Z Prahy odcházím, protože potřebuji být blíž svému zdroji – přírodě. Cítím, že bych nemohla ve své práci dál pokračovat, kdybych necítila blízkost Matky Země a jejího Lůna. Aniž bych to zpočátku tušila, zavolala si mě k sobě síla Českého středohoří, konkrétně město Louny, jehož původní keltský název je Luna nebo Lůno. Od Nového roku budu poskytovat své služby tam a současně se chystám v Peruci, jednom z nejsilnějších ženských posvátných míst na našem území, dělat pravidelná setkání se ženami. Ale v první řadě si potřebuji vytvořit dobré zázemí, takže v současné době je pro mne prioritou můj osobní život. Po Novém roce najdou ženy informace o mém dalším působení na mých stránkách www.sexualitazeny.cz.
Foto: depositphotos/AnnHaritonenko; archiv Jany Radové
