V polovině prosince se do pražské O2 areny sjedou ti nejlepší koně z nejlepších, opravdová extra třída parkurového skákání. Prague PlayOffs 2018 budou vyvrcholením celoročního seriálu Global Champions League a ukázkou špičkových koňských atletů, jak jezdci své čtyřnohé parťáky nazývají. Co ale vlastně příprava takového koně obnáší? Jak se hledá šampion? A kolik stojí?
Aleš Opatrný už má na sobě zase rajtky a než ve stáji v Hořovicích usedne do sedla dalšího ze svých koní, říká: „V tomto sportu neexistují svátky, kůň se musí pohybovat každý den, aby se nezacpal, nedostal koliku. To by se stalo, kdyby jenom žral a měl málo pohybu.“
Nejlepší český jezdec, který se coby člen Prague Lions může těšit na 13. – 16. prosince do O2 areny na vyvrcholení letošní povedené sezony, má i pro finálový závod roku v práci neboli tréninku deset až dvanáct koní, ze kterých pak vybere toho s nejlepší formou. Opatrný je v luxusní pozici, že má k dispozici tolik koní, jenže pokud chcete v parkuru mířit opravdu vysoko, jiná volba vlastně není. Protože vychovat špičkového koně ať pro Global Champions League nebo třeba pro olympijské hry, které mu v Riu 2016 utekly jen o kousíček, je loterie.
„Můžete pořídit nadějného mladého, třeba ročního koně za 100 nebo třeba i 50 tisíc korun, ale nikdy nevíte, jak se bude vyvíjet,“ říká a je z toho cítit vlastní hořká zkušenost. „Můžete mít sice štěstí a uděláte z něj špičkového skokana, kůň může v mládí vypadat dobře, ale pak v devíti letech, kdy přijde do velkého sportu, se z obrovských překážek, z velkých arén a atmosféry rozsype. Zkrátka to tam nedá, dostane strach. Kůň musí mít srdce. A být i trochu crazy.“
Druhou cestou pro jezdce s ambicemi je koupit už hotového koně. Ne vždy, ale občas při výběru platí „otec šampion = potomek s talentem“. Jenže takové zboží je na trhu nedostatkové, a pokud přece jen někdo koňskou hvězdu nabídne k prodeji, pak stojí miliony. Dolarů! Přitom ani toto negarantuje stoprocentní úspěch, protože dvojice – jezdec a kůň – si nakonec nemusí vůbec rozumět.
„Ano, je to drahý sport,“ říká Opatrný, když si v hlavě všechno počítá. „Ale nejde v něm jen o nákup koní nebo náklady na závody. Tenista, když ho chvíli nebaví hrát nebo je zraněný, opře raketu do rohu a nemá žádné výdaje. Ale kůň se musí každý den pohybovat, musí žrát. Náklady naskakují každý den, protože u nás neexistuje víkend, prázdniny nebo Vánoce.“
Koně se dělí na ty, co mají málo a hodně krve neboli energie. Ti první, flegmatičtější nebo chcete-li větší lenoši, musejí pracovat dvakrát tolik. „Pak jsou ale koně, kteří jdou dopředu sami, jsou to větší sportovci, hubenější, ale silnější,“ vysvětluje český jezdec. Podle povahy se pak koním adekvátně dávkuje i objem tréninku před vrcholným závodem. „Ten krevnatější musí nasadit víc práce, aby byl trošku unavenější a v aréně nedivočil. Kůň, který má méně krve, naopak potřebuje pauzu, aby nasbíral energii a mohl ji pak vydat na závodech.“
Do nich kůň dorůstá roky. Ve věku tří let začíná poprvé chodit přes překážky, ještě bez jezdce i sedla. V pěti začíná soutěžit na překážkách do 120 centimetrů, sedmiletý už zvládá 140 cm a v devíti letech, kdy už je kůň vyzrálý, začíná skákat největší soutěže světa, kde jsou překážky 160 centimetrů vysoko. „V tréninku většinou skáčeme na úrovni závodu, ale záleží na koni – některý si potřebuje skočit o patnáct centimetrů výš, některý jen tak pro radost zase míň. A to my musíme poznat,“ říká Opatrný a připomene svůj klenot. Jmenuje se Chablou, je mu osm let. „Příští rok začne chodit nejvyšší soutěže. On by mohl být tím pravým pro kvalifikaci na olympiádu v Tokiu.“
Pokud by to tentokrát českému jezdci s olympijským snem vyšlo, čekala by jeho i koně cesta do Japonska dlouhá 9000 kilometrů. Na jednu stranu úmorné, v měřítkách Global Champions League ovšem nic neobvyklého, protože letos se závodilo v Mexiku, Miami a poslední závod seriálu před jeho pražským vrcholem se koná v Dauhá. „Měl jsem i složité koně, jeden třeba musel na závody jet o den dřív, protože cesta ho stála moc sil,“ vypráví Opatrný o náročnosti transportu a zase jednou stočí řeč na finance: „Let pro koně vyjde na nějakých 7 tisíc eur.“
Na transport koní se specializuje letiště v Liége, odkud startují cargo letouny naložené zhruba padesátkou koní. Ti se v závislosti na destinaci a jejích veterinárních kritériích shromažďují několik dnů před odletem v karanténě. Stejná procedura pak probíhá po přistání, kdy ke koním pár dnů smí jen ošetřovatelé a až pak jezdci, kteří je zase rozhýbou.
„Létání je ale pro koně jednodušší než cesta v kamionu,“ srovnává Opatrný. „Jsou to velká dopravní letadla, která nemají tak prudký start, a koně jsou po vzletu relativně v klidu. To v kamionu jsou pořád v napětí, protože jako člověk neumějí odhadnout, kdy se brzdí a kdy zatáčí. Navíc taková cesta trvá dlouho – jeli jsme do Portugalska, 3000 kilometrů tam, stejná cesta zpět, a koně tak byli tři dny na cestě.“
Zdaleka nejjednodušší však bude letošní poslední transport, protože Aleš Opatrný a tým Prague Lions to na Prague PlayOffs, finále globální parkurové ligy, budou mít sotva pár kilometrů. A tam budou moci předvést, jestli jsou jejich koně opravdoví šampioni.
