Naštěstí už máme za sebou fázi, kdy někteří zaměstnavatelé či šéfové přistupovali k zaměstnancům jako k citrónu, který se vymačká a vyhodí. I tak ale mají pořád mnozí lidé pocit, že nadřízenému či kolegům se „ne“ prostě neříká. Ať jste přetížení sebevíc, tak přece nemůžete ten nový projekt odmítnout, protože co by si o vás pomysleli… A tak zase budete tou vzornou Maruškou, která půjde v zimě na jahody. Důsledkem takového přístupu „hodných holek“ (ale i „hodných kluků“) pak nejednou bývá vyhoření a absolutní ztráta motivace.
„V takových případech bývá dobré mít někoho, kdo vám položí otázku: Kam se pořád ženeš? A moje rada pro takové lidi zní: Pokud nestíháš, tak se zastav,“ říká Barbora Hrdinová, která ve společnosti Top Vision specializované na firemní vzdělávání vede celodenní kurz Stress & Life Management zaměřený právě na tyto otázky.
| Pracujete jako office manažer/ka? Zajímají Vás témata jako digitální dovednosti, interní i externí psaná komunikace, jednání s komplikovanými osobami či transformace z pozice asistentů a asistentek manažera na office manažery/ky? Pak se rychle přihlaste na konferenci Office manažer budoucnosti, zbývá ještě několik posledních volných míst. A samozřejmě si přečtěte i tento článek, může být pro Vaši práci užitečný. |
Možná si říkáte, že se to snadno řekne, ale hůře udělá. Pokud budete nadále těmi hodnými Maruškami a v důsledku nebudete stíhat, budete dlouhodobě žít v napětí a ve stresu, tak vám nic jiného než se zastavit a vše přehodnotit nezbyde. Pokud to neuděláte, zastaví vás dříve nebo později vaše tělo nebo vaše psychika. Záleží, co selže dřív.
Chtěli byste několik dobrých praktických rad, které vám s tím přehodnocováním pomůžou? Tady jsou:
Neignorujte „budíčky“
Vyhoření ani absolutní ztráta motivace a chuti do práce nepřicházejí ze dne na den, předchází jim řada varovných příznaků, které můžeme nazývat „budíčky“. Je velká chyba je dlouhodobě ignorovat. Patří sem například série viróz, ze kterých se pořád nemůžete vymanit, náhlé zapomínání úkolů či schůzek, časté špatné nálady, zhoršené zažívání, problémy se soustředěním. Pokud se těchto příznaků nahromadí více, je to signál, že je zapotřebí něco změnit. Například změnit životní návyky, způsob stravování, práci nebo alespoň přístup k ní. Výborně také pomáhá záchranná síť starých přátel.
Pozor na tyranii výkonu
Většina z nás je ve stresu, že musí dlouhodobě podávat špičkové výkony. Nejednou si ale část tohoto tlaku způsobujeme sami, protože požadavky na výkon zvenčí kolikrát nejsou tak vysoké, jak je sami ve svém perfekcionismu vnímáme. Vede to ke zveličování důsledků selhání v našich představách. Naším hlavním motivátorem je pak strach z penalizace ze strany šéfa, z odsouzení ze strany kolegů, když neuděláme, co máme… přitom ve finále často stačí dodat poloviční výstup, aby byli všichni spokojení.
Učme se říkat NE, nebo ještě raději ANO, ALE
Umět říkat NE by chtěl prakticky každý, málokdo k tomu ovšem najde odvahu. Bojíme se, že se druhá strana urazí, naštve. Mnohem snadnější se nám zdá vyhovět, někdy až k hranici vlastního sebezničení. Důležité je si na začátku vymezit hranice, za které už neustoupíme, a na těch si trvat. Výsledkem je pak mnohem snadnější odmítání něčeho, co tyto hranice překračuje.
Ani to ovšem ještě není ideál. První ligou v této oblasti je sice říci ANO, ale s vymezením hranic. Tedy když vám šéf zadá časově náročný projekt a vy už přitom pracujete na dvou dalších, které vás vytěžují na 110 %, tak zareagujte ve stylu: „Děkuji, že ve mě máte takovou důvěru, ale tenhle nový úkol by znamenal, že původně zadané projekty nezvládnu v požadovaném čase nebo kvalitě. Dal by se tedy některý z projektů posunout, případně přidal byste mi na některý z nich člověka navíc?“ A na tom si trvejte. Tím nepřekročíte své vymezené hranice, nebudete směřovat k fyzickému a psychickému kolapsu, ale zároveň neřeknete šéfovi jasné ne, a ten vás bude vnímat jako konstruktivní.
Nepěstujte na pracovišti závislostní vztahy
Pokud máte svoji firmu, svůj tým podřízených nebo máte nějakým jiným způsobem možnost ovlivnit vaši firemní kulturu, lze jedině doporučit, abyste se jak čert kříži vyhýbali závislostním vztahům. Tedy nastavení ve stylu: Já jsem tu nadřízený, ty jsi podřízený a budeš dělat to a to, protože jsem to řekl. Tím si moc respektu nezískáte, a už vůbec tím své lidi nenamotivujete. Ani závislost na systému odměn/trestů není zrovna nejlepší motivací. Konstruktivní dialog a vysvětlení, PROČ je něco důležité, dokážou daleko více. Pomáhá také zásada respektu k vašim podřízeným, vašim nadřízeným i k sobě samým.
Foto: pixabay.com/Free-Photos
