Bylinky se znovu stávají součástí našich domácností. Jejich účinky jsou znamenité, je ale nutné vědět, jak je kvalitně zpracovat. Jak si připravit odvar, nálev, výluh nebo tinkturu?
Než začali lidé slepě věřit technice, zemědělské velkovýrobě a různým vymoženostem „moderní“ doby, byl pro ně sběr, sušení a užívání čajů, mastí, tinktur, nálevů, odvarů a obkladů z všelikých bylin běžnou součástí života. Znali jejich léčivou schopnost a sílu a uměli ji využít.
Výluh – získáme tak, že bylinku přelijeme vlažnou vodou a necháme vylouhovat, většinou 24 hodin při pokojové teplotě, potom přecedíme.
Odvar – je v podstatě silný bylinkový čaj, který získáme vařením byliny ve vodě. Tento způsob přípravy je vhodný k získání léčivých složek z kořenů, kůry, větví nebo plodů. Používáme čerstvé nebo sušené části léčivek, které nasekáme na malé kousky. Odvary se pijí teplé i studené, 3 až 4 dávky denně (max. 500 ml).
20 g sušených nebo 40 g čerstvých léčivých rostlin přelijeme 750 ml studené vody a přivedeme k varu. Vaříme na mírném ohni 20–30 minut, kořeny a kůru půl hodiny až hodinu. Scedíme nebo přelijeme přes pláténko. Dáváme o třetinu více vody, než kolik potřebujeme výsledného odvaru.
Nálev – je nejjednodušší způsob zpracování jemných částí (květů a listů). Nálev připravíme tak, že zalijeme určité množství sušených nebo čerstvých bylinek vroucí vodou, necháme vylouhovat a scedíme.
Tinktura – je bylinný výluh získaný delším máčením bylinky v alkoholu. V lékárnictví se tinktury používaly už ve středověku. Jejich výhodou je totiž trvanlivost a vysoký obsah účinných látek.
Jeden díl nařezaných bylinek nebo pupenů se zalije pěti díly čtyřiceti procentního alkoholu. Louhuje se 7–14 dní, jednou denně je třeba výluh protřepat. Poté se přefiltruje. Vzniklá tinktura se uchovává v tmavé lahvi. Tinktura se používá po kapkách! Na chladném místě můžeme skladovat tinkturu až dva roky.
Tinktury se tradičně vyrábějí z bylinek jako je třezalka, lopuch, bazalka či řimbaba. Můžete použít i pupeny z vrby, olše, jasanu, buku či javoru. U domácí výroby tinktury je třeba si ověřit, zda vybraný strom, bylinka či keř nejsou jedovaté. Pokud byste se rozhodli pro tinkturu z pupenů jehličnanů – pozor na tis červený! Je prudce jedovatý. Lovci kdysi dokonce namáčeli hroty svých šípů v jedu z jeho bobulí.
Foto: depositphotos/alexraths
