Charlese Lindbergha proslavil první sólový přelet z New Yorku do Paříže v roce 1927. S další publicitou se tento pilot potýkal pět let poté, kdy se jeho malý syn stal obětí únosu.
Každá doba má své mediální hvězdy. Jména většiny z nich odvane čas, ale některá se zapíší do paměti natolik, že vyvolávají velký zájem i desítky let poté, co jejich nositelé byli na vrcholu slávy. Patří k nim i americký letec Charles Lindbergh (1902–1974), který se stal celebritou v roce 1927, kdy jako první člověk absolvoval sólový let přes Atlantský oceán. Na tu dobu šlo o neuvěřitelně odvážný počin, který stál jeho předchůdce život. Lindbergh si díky tomu vydobyl celosvětovou popularitu, stal se miláčkem davů a získal přezdívku Osamělý orel.
Do centra mimořádného zájmu médií se dostal znovu za pět let – tentokrát ale nešlo o publicitu, o kterou by stál. Prvního března 1932 se totiž jeho prvorozený syn Charles stal obětí únosu. Letcova rodina tehdy pobývala ve svém domě v lesích u Hopewellu v New Jersey. Okolo osmé hodiny večerní uložila Anne Lindberghová jejich dvacetiměsíčního syna do postýlky a v tu chvíli nikdo netušil, že se schyluje k tragédii. Když totiž malého Charlese přišla o dvě hodiny později zkontrolovat chůva, byl pryč. V pokoji byl nalezen pouze dopis se žádostí o výkupné 50 tisíc dolarů. Stálo v něm také, že rodina nesmí informovat policii a má čekat na pokyn, kam má poslat peníze. Nicméně zoufalí rodiče se na policii obrátili a nastalo tak jedno z nejrozsáhlejších pátrání v dějinách USA. Policie zřídila v domě několik telefonních linek a ve spolupráci s FBI prohledávala celé dny blízké i vzdálenější okolí domu. Pátrání ale žádný výsledek nepřineslo. Hodně stop totiž zničili i novináři, kteří si tuto kauzu nechtěli nechat ujít. U domu byl nalezen pouze žebřík a přímo pod oknem do dětského pokoje pak stopy po žebříku a dláto. Otisky ale policie nenašla.
Pachatel se k činu nikdy nepřiznal
S únoscem se pokoušel spojit i Lindbergh, který dokonce zvýšil výkupné na 70 tisíc dolarů. Snahy o zprostředkování kontaktu ale vyšly naprázdno. Výkupné sice Lindbergh odevzdal jistému dr. Johnu Condonovi, který se nabídl, že je únosci předá, dítě ale rodičům vráceno nebylo. Až 12. května 1932 byl na místě vzdáleném necelých sedm kilometrů od Lindberghova domu nalezen mělký hrob a v něm pohřbené dětské tělíčko. „Je to určitě náš Charles,“ potvrdili zdrcení rodiče totožnost zesnulého. Pitva zjistila, že chlapeček zemřel ještě té noci, co byl unesen. Únosci podle všeho spadl z žebříku a pád mu rozrazil lebku.
Celá Amerika byla v šoku. Všichni chtěli znát totožnost únosce a žádali jeho hlavu. Policie se v pátrání nakonec zaměřila na muže, kterého popsal dr. Condon. Měl mít německý přízvuk, špičatou bradu a uhýbavé oči. Po dvou letech ho našla – šlo o německého imigranta Bruna Hauptmanna, který u benzinové pumpy platil jedním ze zlatých certifikátů, jimiž byla kryta část výkupného. Na jeho půdě byl pak nalezen úlomek dřeva, který se shodoval se dřevem z ulomené příčky žebříku. Doma měl také napsané telefonní číslo na dr. Condona. V jeho garáži byla rovněž nalezena část peněz z výkupného, dr. Condon navíc identifikoval jeho hlas. Také Hauptmannův rukopis se shodoval s písmem na dopise se žádostí o výkupné. Hauptmann, který se živil jako tesař, jakoukoli spojitost s únosem popíral a tvrdil, že je nevinný. Policie ale měla své důkazy a předala ho spravedlnosti. V ostře sledovaném procesu byl únosce odsouzen k trestu smrti a 3. dubna 1936 byl popraven na elektrickém křesle. Tajemství proč a jak malý Charles zemřel, si vzal s sebou do hrobu.
Protože Hauptmann se k činu nikdy nepřiznal, objevily se i pochybnosti, zda hrůzný skutek vůbec spáchal. „Co když mu důkazy někdo záměrně podstrčil?“ ptala se část veřejnosti. Ani Lindberghovi si zpočátku nebyli jisti jeho vinou, nakonec ale uvěřili verdiktu, který vynesl soudce. V reakci na tuto událost američtí zákonodárci rychle přijali nový zákon, podle něhož se únos považuje za federální zločin.
Foto: profimedia
