Lidé odjakživa byli, jsou a budou spjati s přírodou, která je životadárnou a nepostradatelnou součástí světa, jež nás obklopuje. Jak voní les, jak vypadá červenka a jaké to je brouzdat se v holínkách louží nebo se čvachtat v rybníku, bychom měli učit už ty nejmenší – děti. Protože až se z nich jednou stanou dospělí, bez vztahu k přírodě budou ochuzeni po mnoha stránkách.
Není dětství jako dětství
Jako malí jsme mívali více štěstí na „opravdový svět“. Vyráželi jsme na kolech k rybníku, dováděli jsme v seně, lezli po stromech a vždycky jsme si to náramně užili. Venkov nás učil si vše na vlastní kůži osahat a poznávat vlastními smysly a tím pádem i opravdu vnímat zvířata i brouky, poslouchat, jak krásně zpívají ptáci a cítit vůni čerstvého vzduchu. Z venku jsme se vraceli uvolnění, dobití energií, veselí a zkrátka tak nějak propojení se životem. V žilách nám tekla rozprouděná krev, sluníčko dodalo vitamin D a fyzicky jsme byli celkově zdatnější.
V kleci interiéru
Vyrůstání mnoha dětí je dnes spíš smutným odrazem tzv. „vývoje společnosti“ nebo spíš jeho odvrácené stránky. Dům, škola, kroužky – interiéry. Velká část osmi – devítiletých dětí dnes téměř neopouští stěny svého domova a „skutečný svět“ poznávají z televize nebo ze zářivých monitorů počítače. Jenže jaký svět tam doopravdy mohou najít? K tomu jim navíc zakrňuje mozek, protože jak vědci svými výzkumy dokládají: hlavní stimuly, které se na vývoji nervové soustavy podílejí, vycházejí ze skutečného fyzického prožitku. Ten je tedy pro děti naprosto klíčový.
Důsledky „skleníkové“ výchovy
Takováto výchova podle odborníků vede k civilizačním problémům, kam patří poruchy soustředění, deprese, stres, poruchy chování nebo nejrůznější alergie. Nedostatek hraní na honěnou nebo závodů, kdo doběhne nejdál, zapříčinil dětskou obezitu nebo řídnutí kostí. Často dnes spíš pronásledují nepřátele v počítačových hrách a i zrak jim z toho slábne. Děti z poválečné generace mívaly ještě někoho, za kým by jely na venkov a přičichly tak k pomyslné „vůni hnoje“, pro ty dnešní to už skoro neplatí. Zatímco v roce 1936 pracoval u nás v zemědělství každý čtvrtý občan, v roce 2010 už to byl pouze každý osmdesátý. Stávají se z nás lidé města.
Tábory nebo lesní školky
Badatelka a univerzitní profesorka Catherine Ward Thompsonová ve své studii zjistila, že hladina stresového hormonu kortizolu se zvyšuje u osob, které bydlí dál od zeleně. Mezi mírou zeleně v našem prostředí a zdravotním stavem existuje tedy přímá souvislost. Když budeme děti zařazovat do lesních mateřských školek, podnikat s nimi časté výlety nebo pobyty v přírodě, posílat je na letní tábory či k příbuzným na venkov, prospějeme jejich zdraví i psychice. Vítr šumící v korunách nebo bublající potůček jim prospěje. V přírodě se děti naučí překonávat strach, otestují si hranice svých možností a jednou nám za to poděkují.
Foto: Profimedia.cz
